Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2014

O učení trochu jinak

Irena Kopecká

Pokud žijeme, učme se, jak žít.
Seneca

Jak krátký je lidský život! Zrození, dětství, dospívání, produktivní věk, stárnutí, stáří, smrt. Mnozí se některých stádií vůbec nedočkají, protože je smrt vezme do své náruče dřív, než zestárnou. Lidé pak říkají, že je Bůh tolik miloval, že si je vzal k sobě. Snad tato útěcha jim pomůže zhojit bolestnou ztrátu.

Jaký tedy má smysl lidský život, v čem ho máme hledat? Je to přece jasné, byl nám dán k tomu, abychom se něčemu naučili. Tím není míněno, aby každý z nás měl střední nebo vysokou školu, ale na tom místě, kde jsme se ocitli, abychom zvládli to, co jsme dřív neuměli. Třeba být milý k lidem, umět se na ně usmívat, odpustit jim jejich chyby, věřit sobě, že dokážeme splnit svá předsevzetí, jsou-li v souladu s mravními kodexy a nikomu neublíží. Odměnou nám bude krásný pocit v naší duši, vzroste naše sebevědomí a všichni kolem nás to poznají, neboť ono kráčí před námi.

Samozřejmě lidský život lze prožít i pod vlivem drogových berliček a ukončit ho sebevraždou, neboť sám aktér pozná, že takový život nemá žádnou cenu. Je tedy jen na nás, čím si pohár života naplníme a s jakou chutí ho budeme vyprazdňovat. Až dopijeme poslední kapku, pohár života se ztratí, ale láska, kterou jsme během života rozdávali, bude ještě dlouho tiše zářit nad naším jménem.

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí