Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2014

Mene tekel 2014

Kristián Koubek

Dne 1. března 2014 v Porotní síni Vrchního soudu v Praze na Pankráci se uskutečnila rekonstrukce politického procesu se skupinou Šeřík a Pravda zvítězí, týkající se i bývalých studentů Právnické fakulty Borisem Kovaříčkem a Karlem Bacílkem. Tato rekonstrukce politického procesu probíhala v rámci Mene Tekel - Mezinárodního projektu proti totalitě, ve spolupráci s  Právnickou fakultou Univerzity Karlovy. Předseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš poskytl budovu Vrchního soudu pro tento projekt, i když vlastně budova byla pro politické procesy tehdejší mocí zneužita a zůstává tak pouze němým svědkem o justičních zločinech páchaných v minulém století. Nicméně je třeba si připomenout, jaká justiční zvěrstva se odehrávala v justičních stáncích, včetně toho nejvyššího. Předseda J. Bureš správně uvedl, že soudní budovy samy o sobě vinu nenesou, vinu nesou justiční pracovníci. Znovu je třeba si uvědomit, že v letech 1948-1989 bylo z politických důvodů odsouzeno v naší zemi k nepodmíněnému trestu odnětí svobody 248 000 nevinných lidí. Není třeba uvádět, že rodiny odsouzených byly vystaveny persekuci, pronásledování a diskriminaci. Mnohdy jim byly zabaveny rodové majetky, měli problémy se zaměstnáním a jejich děti nemohli studovat. V některých případech jejich děti byly odloučeny od matek a otců a pošlapána jejich základní lidská práva. I v naší rodině otec Vladimír Koubek byl neoprávněně vězněn na Borech a bratr se s jednou dvojkou na vysvědčení nemohl dostat na žádnou školu a musel být rád, že šel do učení na zedníka. A tak bych mohl pokračovat o nejrůznějších šikanách, kterými rodina byla poznamenána.

I když byl Parlamentem ČR přijat zákon č. 198/93 Sb o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, tak dosud se nevytvořilo dodatečné uznání třetího odboje v praxi. Političtí vězni, kteří neváhali přinést pro svobodu a budoucnost národa oběti nejvyšší, tak musí věnovat své síly o dostatečné uznání třetího odboje. Podívejme se, alespoň v rámci rekonstrukce politických procesů na osudy tří lidí, kteří se staly hlavním tématem letošního mezinárodní akce Mene Tekel 2014.

1) Karel Bacílek (1920-1949) se po osvobození v roce 1945 zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Během studia nesouhlasil s politikou KSČ a pošlapáváním masarykovských tradic demokratického Československa. Mladého Karla Bacílka zadržely orgány StB 17. prosince 1948. Policie jej vystavila brutálním výslechům, po nichž byl donucen se přiznat k protistátní činnosti.

2) Boris Kovaříček (1927-1949) se po maturitě na Masarykově státním reálném gymnasiu v Křemencově ulici zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v roce 1946. V té době se již začal politicky angažovat a vytvořil ilegální studentskou skupinu, kterou označil jako „Šeřík“. Boris Kovaříček byl zadržen 18. prosince 1948. Během vazby byl sadistickým způsobem týrán a donucen učinit představu týkající se protistátní činnosti.

Josef Hruška (1883-1949) po maturitě studoval čtyři semestry na Právnické fakultě. Později se J. Hruška stal vedoucím nově vznikající podzemní organizace „Pravda zvítězí“. Dokonce, stanovil na prvé výročí její hlavní cíl – ozbrojený převrat. Státní bezpečnost ve spolupráci s vojenskými orgány spustila velkou vlnu zatýkání, při níž bylo zatčeno na 200 osob. J. Hruška ve Vojenské věznici byl vystaven nelidským výslechům. Později byl J. Hruška spolu s Karlem Bacílkem a Borisem Kovaříčkem zařazen do třináctičlenné skupiny, který byla označena jako štáb ilegální odborové organizace „Pravda zvítězí“.

Josef Hruška, Karel Bacílek a Boris Kovařík byli Státním soudem v Praze uznáni vinnými zločinem velezrady i zločinem vyzvědačstvím a odsouzeni k trestu smrti, dále ke ztrátě čestných práv občanských a ke konfiskaci celého jmění. Odvolání odsouzených Nejvyšší soud v Brně zamítnul 23. května 1949 a rovněž žádostem o milost nebylo vyhověno. Jako prvý byl popraven Boris Kovaříček 24. května 1949 v pět hodin ráno. Jako druhý byl popraven Karel Bacílek o půl šesté a nakonec Josef Hruška po patnácti minutách.

 Co říci na závěr. Je dobře, že se na rekonstrukci politických procesů podíleli studenti a absolventi Právnické fakulty Univerzit Karlovy. Jejich vystoupení lze hodnotit jak z pozitivního, tak i z negativního hlediska. Z pozitivního hlediska bych vyzdvihl vzpomínku na dojemně rekonstruovaný justiční proces, který by neměl, jen tak zapadnout. Znovu je třeba si uvědomovat, jaká to byla obtížná doba pro lidi, kteří nesouhlasili s politikou jedné komunistické strany, který se snažila všemi možnými způsoby upevňovat své pozice. A že tato samovláda vyústila do rafinovaných právně zneužitelných procesů, to není třeba ani zdůrazňovat. Z negativního hlediska lze vážně pochybovat o normálnosti soudního procesu, který vyústil v odsouzení a popravení normálních nevinných mladých lidí, z nichž dva byli současnými studenty Právnické fakulty. Studenti se určitě museli dostat do dilema, jak justice je lehce zneužitelná, když není schopna nastavit pravdu, právo a spravedlnost ani v otázkách politických procesů.

A to je jádro sporu, protože v jiných zemích se občas otvírají analogické procesy a tak právní situace není jednoznačně vyřešena. Pro to bych jenom uvedl informaci (MF DNES, 25. 3. 2014), že egyptský soud vynesl rozsudek smrti nad 529 členy Muslimského bratrstva, stoupenců  islamistického prezidenta Muhammada Mursího. To je míněno nejen ve smyslu, jak odlišnost právního názoru na politické procesy může být víc než riskantní. To že, celá rekonstrukce politického procesu z let padesátých byla prezentována studenty Právnické fakulty za odborného vedení, nemusí vůbec posilovat etický rozměr výuky práva., jak by chtěl děkan právnické fakulty UK, prof. Jan Kuklík. Pro účinkující studenty rekonstrukce politického procesu mohla být víc než kontroverzní a tak bychom mohli být rádi, že se to vše odehrávalo za totality, vlastně v minulém století. Je nepochybné, že čas tuto temnou dobu naší justice sám uzavře a věřme, že se již nebude v právním státě opakovat. Přece náš stát je dostatečně poučen, jaké zvěrstvo je možné pod pláštíkem justice napáchat. Nicméně mnoho lidí je doslova pobouřeno, když se dozvídá, co se děje v současné justici, takže jakoby žádné ponaučení vlastně z toho není.  Pravda, právo a spravedlnost to jsou zase pouhá slova, která se dají lehce zneužít u lidí, kteří nejdou a nevyjí s vlky. Lidé se ptají, k čemu vlastně ta justice je, když není schopna solidně nastolit ochranu lidské důstojnosti, stejně tak ochranu rodiny, a tak lidé se mnohdy dál zmítají v justičních pochybnostech.

Dr.Kristián Koubek ; Na autora byly vedeny svazky StB a jeho otec byl neoprávněně vězněn na Borech.
Foto autor - místo na venkovním vězeňském areálu na Pankráci, kde probíhaly popravy. Celkový pohled na kříž, nad ním byla upevněna konstrukce.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí