Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2014

Za pomoc se odměnili popravou

V únoru 1948 získali bolševici téměř absolutní moc. Aby ji upevnili, pod heslem ostrý kurs proti reakci zintenzivnili „odhalování potencionálního nepřítele“. Reicinovo 5. oddělení ministerstva národní obrany i StB úkolovaly provokatéry, aby vybrané osoby zatáhli do neexistující či jen formálně se projevující „protistátní činnosti" a mohla být připravena obžaloba...

Na podzim 1948 byl generál ve výslužbě Karel Kutlvašr opakovaně zván na schůzku v bytě štábního kapitána Novotného. Až 16. prosince 1948 večer se zúčastnil dvouhodinové schůzky, na níž podplukovník Josef Hruška předestřel možný odboj. 18. prosince 1948 dopoledne byl Kutlvašr zatčen a v podvečer podle protokolů vypověděl:
„Jsem si vědom toho, že svým jednáním jsem se provinil proti zájmům lidově demokratické republiky a že z tohoto jednání musím nést důsledky. Svoje jednání nikterak nezapírám, naopak chci, aby spontánní výpověď při projednávání mého případu byla vzata jako polehčující okolnost, a na svou obranu uvádím to, že jsem v podstatě nemínil snad bojovati proti státu jako takovému nebo republice, nýbrž že jsem nemohl souhlasiti s praktikami komunistické strany, které mi připomínaly odezvu totalitního německého režimu, a dále neschvaloval jsem propuštění zasloužilých bojovníků, kterým byla znemožněna nebo i znemožňována v soukromém životě přiměřená účast v práci, dále pak eventuální ztráta penze nebo dokonce i ztráta bytu, poněvadž se naléhalo, že osoby, které nepracují, musejí opustiti Prahu, a konečně ta okolnost, že jsem de facto se stal nespolehlivým elementem a v případě nějakého napětí nebo válečného konfliktu bych přišel eventuálně do koncentračního tábora. To byly momenty, které rozhodly, že jsem se nepostavil proti plánovaným úmyslům převratu. Pracoval jsem čestně jako důstojník byl jsem si vždy vědom svých stavovských povinností, což jsem ostatně prokázal účastí jak v prvním, tak v druhém odboji. Tato moje účast a boj za osvobození republiky jsou dokladem, že jsem nemínil proti republice jako takové bojovati, a pokud jsem se k jednání předtím označenému propůjčil, bylo to jen v důsledku ideologického názoru na současnou situaci. Konečně chci ještě podotknouti, že popud k odbojovému hnutí nevyšel ode mne, nýbrž zdola, z lidu, jak jsem se dozvídal, a že jsem byl de facto v čelo tohoto hnutí postaven někým jiným bez mého vědomí z větší části..."

Byla vypracována obžaloba, podle níž popularita a autorita generála Kutlvašra pomohla vytvořit organizačně pevnou a odborně vedenou ilegální skupinu údajně připravující puč. Cílem mělo být mimo jiné zničit samostatnost a ústavní jednotnost republiky, odtrhnout od republiky část jejího území, zničit lidově demokratické zřízení a společenskou a hospodářskou soustavu republiky, zaručené ústavou…

16. května 1949 večer, kdy měl začít skutečně připravený ale prozrazený pokus o převrat, byl vynesen rozsudek Státního soudu: podplukovník ve výslužbě Josef Hruška, Karel Bacílek mladší a Boris Kovaříček byli odsouzeni k smrti, generál ve výslužbě Karel Kutlvašr k doživotnímu trestu těžkého žaláře.

Devatenáct let poté, 16. května 1968 Městský soud v Praze zbavil Karla Kutlvašra a další obvinění. Senát Městského soudu uznal, že původní obžaloba státního prokurátora byla přehnaná a neodpovídala skutečnosti. Z pouhého faktu jedné schůzky, na kterou musel být Kutlvašr přivezen, byla vyvozována nekonkrétně protistátní činnost Karla Kutlvašra; je tedy patrno, že u Kutlvašra o žádnou protistátní činnost nešlo. Navíc bylo již dříve u Městského soudu prokázáno, že podplukovník Josef Hruška pracoval pro Reicinovo 5. oddělení a „činnost“ Karla Kutlvašra vyprovokoval.

Podle zjištění Romana Cílka, publikovaného v Prokletí moci, Josef Hruška „začínal již před únorem 1948 dodáváním skutečných i provokačně uzpůsobených zpráv z branné komise národně socialistické strany, kde se angažoval. Odnesli to jmenovitě kapitáni Teichmann a Němeček z 5. pluku T. G. Masaryka na Kladně, kteří patřili mezi první poúnorové zatčené i odsouzené a dostali se do komunistických učebnic jako živý důkaz údajných reakčních příprav na puč. Podplukovníku Hruškoví za to Reicin osobně poděkoval a nabídl mu trvalou spolupráci... Hruškova činnost vyvrcholila vytvořením Kutlvašrovy skupiny PRAVDA ZVÍTĚZÍ. Vyvrcholila, ale také navždy skončila.

Pro nás je to poučení, že lidé charakteru bolševiků, hlásající že v takzvaném vyšším zájmu je možné doslova všechno, se za pomoc klidně odmění popravou. Josef Hruška i oběti Karel Bacílek mladší a Boris Kovaříček byli popraveni 24. května 1949.

(rof) a (rop) podle: Josef Slanina, Zdeněk Vališ: Generál Karel Kutlvašr, ISBN 80-206_0331-X

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí