Pro Svědomí/Conscience 1/2014

Do nového roku 2014

František Truxa

Vždy koncem roku se bilancuje uplynulý rok a doufá v nápravu po Novém roce. Jednotlivec omezením zlozvyku kouření, hubnutím nebo nápravou nedobrých zvyků, činů či skutků, každý pokrok je dobrý. Pokud jde o náš stát, budeme držet palce B. Sobotkovi a A. Babišovi při sestavování vlády a naplňování slibů o funkčním státu a že bude líp. Dobrý start přejeme jistě i bratrskému Slovensku.

Dobrý hospodářský start jistě má sousední Polsko, hlavně patřičným využitím peněz EU, ale i díky penězům, které do vlasti posílají dva až tři miliony Poláků, kteří pracují v zahraničí. To ale za cenu mnoha rozbitých rodin, i toho, že v Polsku začíná být dítě přepychem. A to Polsko stále je křesťanskou zemí, v níž stále platí „Co Bůh spojil, člověk nerozděluj."

Polsko nesvorné a lhostejné Polsko zmizelo z mapy světa a bylo rozděleno mezi Prusko, Rakousko a Rusko. Sebevědomí a věřící Poláci naproti tomu za pomoci oddílů dalších Slovanů a Litevců zastavili expansi německých křižáků a jejich agresi proti všem Slovanům. Roku 1920 dokázali Poláci udělat „zázrak na Wisle“, u Varšavy odrazit a pak zahnat na východ bolševická vojska. Později výborný papež Wojtyla a odborář Walesa pomohli k pádu totality. Dnes polští kněží slouží často v Čechách, údajně jako dík za misii sv. Vojtěcha.

Na severu Polska u přístavu Gdaňsk žije zbytek Pobaltských Slovanů. Kašubové, kteří si jako katolíci udrželi v německém a protestantském prostředí svoji víru a mateřštinu, a to i přesto, že nacisté vyvraždili tomuto 300 tisícovému „nárůdku“ jeho 50 tisícovou inteligenci. Dnes dvojjazyční Kašubové jsou aktivními občany Polska a odlišná kašubština zaznívá z rozhlasu a televize a na středních školách se v té oblasti z ní maturuje. Úspěšný polský premiér po 2 obdobích D. Tusk je uvědomělý Kašub a katolík. Proto jako spíše nevěrohodné se jeví zpravodajství o stoupajícím ateismu Poláků. Vždyť i v údajně zcela ateistických Čechách se hlásí k víře přes 800 tisíc občanů, kteří ale nechtějí být spojováni s žádnou církví vzhledem k nedůvěře ke katolickému kléru.

Ale více členů katolické církve si zaslouží připomínat. I blahoslavený polský P. Kolben šel v koncentračním táboře během války dobrovolně na smrt výměnou za krajana s hodně dětmi. V Lužici v rodině katolického Lužického Srba Andrického šli studovat bohosloví všichni 4 synové. Jeden padl ve válce ale zbývající 3 dosáhli kněžského svěcení, z nich nejmladší Alojs byl vysoce oblíben mezi srbskou mládeží a za války protestoval proti pálení srbské i bohoslovecké literatury. Následně v koncentračním táboře Dachau nadále pokračoval ve svém kněžském poslání a udržoval optimismus a naději mezi spoluvězni. Ale později se při ošetřování nemocných spoluvězňů tyfem sám nakazil a jeho život ukončila smrtící injekce nacistického dozorce. Během pontifikátu Jana Pavla II. (Wojtyly) byl proveden proces blahořečení a dnes je Alojs Andricki patronem nejmenšího tisíc let diskriminovaného a ponižovaného slovanského národa.

Pro nápravu v Novém roce máme tedy dost vzorů. Pokud ale chceme zachovat euroatlantickou civilizaci, čelící už řadu desetiletí rozvratu, je to možné jen při zachování funkční rodiny, při dodržování většinové poctivosti a solidnosti na základě i křesťanské morálky. Současný pseudodemokratický a klientelistický systém je cestou do záhuby.

František Truxa, Jablonec n.N. 22.12.2013

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí