Listárna, z časopisu Svědomí/Conscience 1/2015

Pavel Wonka se zavazuje

Film je zákeřná bolševická lež estébáků a L.Rudinské
Jiří Kubík, historik vězeňství

Filmařka Libuše Rudinská nejprve zpronevěřila dotaci 300.000 Kč od MK ČR, jelikož za ní natočila jiný film, než na počátku deklarovala před získáním dotace. Podobně podvedla i další sponzory jako KAN, Hradecký kraj atd. Během natáčení došlo k velkému množství právních a morálních konfliktů aktérů s režisérkou, která používala mnoho špinavých metod.

Film mimořádně hrubě a zákeřně pomlouvá posledního umučeného politického vězně Pavla Wonku. Film je založen na anonymech, kteří nemusí nést odpovědnost za své pomluvy Pavla Wonky (na estébácích) a většinu faktů vytrhává z kontextu, aby daly jiný a to skandalizační a pomlouvačný význam. Je to největší bolševická propaganda ostouzející oběti komunismu za uplynulých 25 let od revoluce 1989 a lze právem říci, že je natočen přesně ve stylu totalitní propagandy v Rudém Právu a v normalizační Československé Televizi. Je to i pomluva dle trestního zákona.

Všechny aktéry filmu, kteří mluvili o Pavlu Wonkovi pozitivně, Rudinská vystřihla, aby pak zcela lživě prohlásila, že do filmu žádné nenašla. Ladislav Smolík, Eva Tomášková, Alena Zelinková, její sestra Jiráková, podala písemné svědectví, Jiří Kubík, Marie Vávrová, Eva Procházková, Josef Tomcsík, Božena Martincová, Vladimír Kubec, Evžen Klokočka (dal výpověď), Jana Millerová, Mirek Petr. Byl jsem jeden z nich.

Vulgární opilecké výroky Libuše Rudinské na adresu známých a úctyhodných osobností (Petře Blažku zapšklý zmrde, socioložka Jiřina Šiklová je už dávno mrtvá ještě před tím než umře atd.). Pokud takovým všehoschopným gaunerům, jako je Rudinská, dělá Česká Televize koproducenta, pak je to veliká ostuda a veliké mravní selhání veřejnoprávního média.

Pavla Wonku jsem zažil r. 1987 v trestních kobkách smrti v komunistického koncentráku Minkovice a byl to z 1000 vězňů nejstatečnější vězeň ze všech. Jak běžných tak politických. Nějaká sprostá hyena pasoucí se na jeho mrtvole dávno po jeho smrti, když už se nemůže bránit a dát jí pár facek, mu nesahá ani po kotníky. Slušní historici, filmaři, oběti komunismu, političtí vězni dali od Rudinské ruce pryč. Nyní je na řadě ČT.

Film L. Rudinské je zde, článek zaslal J. Wonka

Poznámka redakce Svědomí: K „dokumentárnímu“ filmu Libuše Rudinské „Pavel Wonka se zavazuje“ se vyjádřil i šéf v minulém režimu ilegální Jazzové sekce Karel Srp. Ten je obsahem filmu, mírně řečeno, rozladěn. Parlamentním listům řekl mimo jiné: „Dělali jsme na toto téma rozhovor s paní autorkou dokumentu. Později jsem však na obrazovce počítače zjistil, že nic z toho, co jsem jí ve prospěch Pavla pověděl, nepoužila. Zděsil jsem se suverenity a spřádání zla, spekulacím a mně nepochopitelnému cíli – ‚jak estébák Wonka za své estébáctví dobrovolně zemřel‘. Očekával jsem praktické důkazy, jak nám všem škodil, čím ublížil Jazzové sekci, proti komu z nás svědčil, protokoly, zprávy operativců – jen opravdový tupec neví, jaká přísná pravidla byla povinná při uskutečnění vázacího aktu, jaká byla operativní rozpracování před vůbec první zmínce policisty o jakékoliv spolupráci, chybí základní spisová agenda, statistický záznam, průzkum prostředí, do kterého měl být nasazen – místo toho slyším, že spolupráci podepsal Wonka v autě a papír se našel snad v kabátě až po listopadu 1989.“

Dalšími svými slovy o P. Wonkovi , skvělém amatérském právníkovi, Srp ze svých zkušeností potvrzuje i nedůvěryhodnost „dokumentů“ StB: Jeho příhody, jak vyzrál nad úřady, byly k popukání. Estébáckými sledovačkami a výslechy se netajil -  byl z našeho pohledu otevřený asi jako Petr Cibulka a další. Všichni jsme věděli, že cokoliv ‚provalíme‘, bude mít dozvuky v kachlíkárně – a provalený důstojník si pak neškrtne...Fantastické bylo, že ti nejvyšší důstojníci si nakonec případy vymýšleli, prováděli tzv. Opatření i když jsme nic nechystali....  A nakonec byli pochválení v rozkazech, jakože něčemu tedy zabránili...“

Srp též dodává, co ve filmu nebylo, ač být mohlo: Wonkova speciální „zdravotnická“ cela na Borech měla i v zimě uzavřené ústřední topení a byla bez zasklených oken, pouze opatřena mřížemi a děrovaným plechem. Pavel Wonka byl naprosto nedostatečně oblečen – měl na sobě jen teplákovou bundu a kalhoty, byl bez ponožek, přezůvek a bot - tedy bosý, na betonové zemi. Bachaři se tomu prý smáli a říkali na jeho adresu že odtamtud odejde jedině nohama napřed, protože cílem bylo, aby dostal zápal plic z totálního prochlazení. Wonka nakonec Bory „přežil“. Zemřel až v Hradci. Mamince zaslali telegram zhruba znění: ‚Přijďte si pro šaty po zemřelém synovi.‘

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí