Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2015

Pan Bohumil Kobliha zemřel předčasně

(1931 – 2015)

Lidské city a zkušenost národní se nedají oddiskutovat nadřazeneckým mudrováním. Potřeba skutečné osobní svobody, a národní svobody zejména, bude vždy na prvním místě a nedá se odsunout.
Bohumil Kobliha

Bohumil Kobliha se narodil v První divisní nemocnici na pražském Karlově náměstí a v prvních letech žil na Smíchově a pak (od r.1937) ve Vršovicích. Jako dvanáctiletý prohlásil, že je vědecky dokázáno, že Bůh neexistuje, a s povolením rodičů přestal navštěvovat suchopárnou výuku evangelického náboženství. Jako čtrnáctiletý se zapojil do květnové revoluce 1945 jako pozorovatel a spojka úseku barikád č. 5 ve Vršovicích. Byl i Junákem, a až do roku 1948 zástupcem vedoucího 47. oddílu Praha. Po studiu na Vyšší průmyslové škole strojnické a ČVUT promoval v roce 1954 jako strojní inženýr.

Specializoval se na obor Výstavba průmyslových závodů a management. Při práci se setkal a spřátelil s amnestovaným politickým vězněm Miroslavem Dolejším. Ten mu půjčoval ze své knihovny závažné a tehdy nesnadno dostupné knihy světové politické a náboženské literatury. Ing. Kobliha si doplňoval vzdělání i z oborů souvisejících s jeho inženýrskou specializací, a vrátil se k vážnému studiu Bible. Po invazi „bratrských armád“ v roce 1968 odešel do exilu.

Od r. 1969 žil v Londýně a dosáhl anglických inženýrských kvalifikací, evropské kvalifikace (Eur Ing) a anglického doktorátu (PhD). Pět let pracoval mimo Evropu na projektech v Indii a Saudské Arábii, a učil na UNZA (University of Zambia) v Lusace. Zúčastnil se celé řady mezinárodních vědeckých konferencí. Setkal se s celou řadou zajímavých lidí, často akademiků, věřících různých náboženství a s jejich pomocí pronikal do mimožidokřesťanských sfér. V roce 1992 konvertoval ke katolické církvi, přesto se jeho kniha „Konec věku příběhů" mnohým čtenářům jeví jako závažná kritika této církve.

B. Kobliha pracoval také politicky. V Londýně spoluzakládal celoexilové Naardenské hnutí a byl jeho tajemníkem až do roku 1976, kdy resignoval pro neshody a nátlaky, které se ukázaly být komplotem StB. V Praze publikoval v roce 2000 větší politickou práci „Právě nutná neutralita" a v roce 2005 knihu „Šest dní, kdy národ věděl" - jako poctu národu u příležitosti 60. výročí Pražského povstání.

Jako autor a publicista, většinou v politice, náboženství, uměních a ve své profesionální specializaci, má B. Kobliha na svém kontě kolem tří tisíc prací. Psal také pod různými pseudonymy a značkami, z nichž nejznámější je (Milan) Křesadlo, což je jméno rodu jeho matky.

Tolik stručně o životě pana Bohumila Koblihy, jak mi ho představily jeho vlastní knihy. Já sám jsem neměl možnost s ním mluvit či se osobně setkat. Rád jsem však četl jeho politicko-historické práce. Práce vzdělaného člověka, který nepřijímal bez ptaní, co mu bylo předloženo k uvěření. Snad i jeho technické vzdělání přispělo k tomu, aby pochyboval i o tom, co davy organizovaně slavily/odsuzovaly. Při poslední takové oslavě - vstupu ČR do EU – Kobliha varoval: Je-li EU dnes nadějí pro naše lepší příští, zítra se pro laxnost a neopatrnost občanů či indolenci dosazených politiků může stát „žalářem národů“, jak jsme si už v Rakousku-Uhersku odzkoušeli.

Když přišla zpráva o jeho smrti, napadla mi především varianta slov Jana Wericha: Ač se pan Bohumil Kobliha dožil požehnaného věku 84 let, zemřel předčasně. Mohl tu být ještě sto let, protože stále měl lidem co říct.

(rof, Svědomí)

Za dlouholetou, obětavou neúnavnou a nezištnou spolupráci pro náš národ a časopis Svědomí upřímně děkujeme.
Redakce Svědomí

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí