Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2015

Konec americké ekonomiky na dohled

Christopher Monckton

Lord Christopher Monckton troubí na poplach kvůli „jednomu z největších finančních podvodů v dějinách“.

Plnou parou vpřed a k čertu s torpédy“, to byl přístup naštěstí ospravedlněný výsledkem bitvy u Mobile Bay za občanské války, ale jako strategie pro řízení národního hospodářství je to bláznovství. Obamova mise ohledně zničení americké ekonomiky je u konce a škody jím natropené jsou nezvratné. Dolar jako pojem je historií a americká ekonomika padne, a to co nevidět.

Nóbl komentátoři mají za to, že ten kolaps nastane spíše postupně než náhle. Ale dnes je jen málo těch, podle nichž nenastane kolaps vůbec žádný.

Uveďme několik příznaků. Předně, veřejný dluh USA dosahuje výše 18,3 bilionů dolarů. Až pan Obama koncem příštího roku opustí Bílý dům, dosáhne zdvojnásobení dluhu během jediného „prezidentování“. K dovršení všeho má strýček Sam finančně nezajištěné závazky ve výši nejméně 100 bilionů dolarů v oblasti lékařské péče (Medicare, Medicaid), úvěrů na bydlení (Freddie Mac), půjček (Fannie Mae), sociálního zabezpečení, atd.

Zčásti v důsledku všeho toho zadlužování a zčásti kvůli otřesně chybnému řízení Federální rezervní banky (FED) se tato ocitla v insolvenci, ačkoli bez skrupulí olupovala občany redukcí hodnoty dolaru na pouhé 4 centy ve srovnání s kupní silou z doby před sto lety, kdy byla FED založena.

Co do zaknihované účetní hodnoty předstírá FED solventnost, ale tak to vypadá jen protože aktiva uvádí v nákladech, nikoli současnou tržní hodnotou. V kapitále disponuje 60 miliardami dolarů, což je zhruba dvojnásobek celkových aktiv, a 4,5 bilionem pasiv. Její spekulativní aktivity založené na tzv. pákovém efektu byly během uplynulého půlstoletí v průměru asi 40:1 (tzn. že k jednomu USD investovanému FED je přidáno vypůjčených 39 USD – v důsledku toho při poklesu ceny investice o 1% přichází FED o 40% jím vložených peněz, pozn. red.), dnes je to nejspíš 80:1. Tento způsob spekulace u soukromých bank přivodil krach roku 2008.

Z pohledu trhu FED obchoduje, ačkoliv je insolventní. Nezákonnost takové činnosti platí pro ni stejně jako pro kteroukoli banku, ale republikáni jsou slabí, jednotlivý občan příliš nemajetný aby se u soudu přel byť jen s radnicí, a vládnoucí třída je tak jako tak nad zákonem. Takže se nedá dělat nic proti tomu, co je v podstatě tím nejrozsáhlejším finančním podvodem v dějinách.

Při pokusu odvrátit krach, nyní nevyhnutelný, a z něho plynoucí dlouhou depresi, se FED uchyluje k zoufalému opatření tisku bankovek za tři biliony nekrytých dolarů během doby kratší než deset let. To má za následek zátěž 25 tisíc dolarů na každého amerického daňového poplatníka. Není to funkční. Rychlost oběhu peněz je ta tam. Úroková míra byla stlačena k nule a olupuje tak důchodce o rozumné úroky z jejich úspor.

Nejen to. Růst HDP připadající na jeden vypůjčený dolar spadl navíc za Obamovy vlády z 50 centů k nule; jeho půjčky neznamenají jen tak nějakou ztrátu, ale ztrátu naprostou. Nic se tím nezíská.

Ani to ještě není všechno. Existují náznaky, že FED nejspíš vypral nějakých 300 miliard dolarů, když zaplatil Belgii za nákupy jisté části amerických obligací prodávaných pod cenou Ruskem a Čínou. Když ne FED, pak tedy kdo? Belgie si to dovolit nemohla. Zpráva pro oddělení ekonomických hrozeb CIA: měli byste to raději zjistit.

Rusko a Čína dnes na trhu odhazují pod cenou celé pytle amerických obligací. Je jim zřejmé, že s Amerikou to jde z kopce, a tak zachraňují co se dá. Čína ve velkém přechází na zlato, dokud se jeho cena drží nízko. Vydělá miliardy, až ten kolaps nastane a cena drahých kovů dosáhne vrcholu. I po zbavení se obligací pod cenu zůstává zdaleka největším věřitelem Ameriky, s nějakými 20 procenty veškerého amerického státního dluhu.

Jak říkávala Margaret Thatcherová, jakmile máte dluh u jiné země, přišli jste o suverenitu. Jejím prvním krokem bylo splatit do posledního penny všechno, co si předešlá socialistická administrativa popůjčovala v zámoří. Ne tak pan Obama. Jeho komunističtí parťáci v Číně se dnes natřásají v Americe vlastnictvím více než jedné pětiny jejího státního dluhu.

Šéf jedné z největších ruských bank nedávno řekl, že „nastal čas změnit celý systém mezinárodních financí, který pokládá dolar za klíčovou rezervní měnu“.

Rusko v rostoucí míře vyjadřuje mezistátní smlouvy o exportu energie nikoli v dolarech, ale v rublech. Čína zase vyčísluje dvojstranné obchodní transakce v renminbi, mezinárodním ekvivalentu vlastní měny, tedy jüanu. Amerika tak bude významně tratit na platební hodnotě dolaru a jeho statusu rezervní měny. Vlastně už je značná část této hodnoty ztracena.

A pak je zde soukromý sektor. Americké banky tíží dluh 60 biliónů dolarů, což není daleko od celosvětového ročního ekonomického produktu. A tento dluh roste 25 krát rychleji než americká ekonomika jako celek. Situaci lze sotva nazvat stabilní.

A tak, i když se Titanik potápí, kapela hraje dál. Kapitalizace na trhu s akciemi je momentálně více než dvojnásobkem ročního produktu americké ekonomiky; normální poměr představuje polovina z něho. Podíly akcií jsou značně nadhodnoceny. Situace sotva stabilní.

Amerika je už nejen v recesi, ale rovnou v depresi. Každý šestý občan dostává potravinové lístky. Situace sotva stabilní.

V Británii jsou obdobné problémy. Dětinská koalice, vládnoucí do počátku tohoto roku, zdvojnásobila státní dluh za pětileté vládní období a současná administrativa datum počátku splácení tohoto státního dluhu už zase odsunula. Přes polovinu britských domácností dostává na benefitech větší částku, než kolik platí na daních. Situace sotva stabilní.

Přesto nynější britská vláda zvítězila v nedávných všeobecných volbách, protože se lidé obávali, oprávněně, že alternativa ještě více socialistická by pro ekonomiku byla ještě zhoubnější.

V Evropě jsou mnohé země eurozóny v bankrotu. Řecko je jen první kostkou domina. I Čína, jejíž akciový trh se hroutí, nadále vykazuje slabost a nejspíš se sama stane státem, který spustí celosvětový kolaps a úpadek ekonomik všech států, které spolu s Amerikou a Británií bláhově zvolili socialismus.

Opět slovy Margaret Thatcherové, socialismus je veskrze dobrý do chvíle, než ostatním lidem dojdou peníze. Peníze ostatních lidí právě došly; potíže jsou na dohled.

Christopher Moncton of Brenchley je editorem řady periodik, klimatickým skeptikem a bývalým poradcem premiérky Margaret H. Thatcherové. Se souhlasem převzato z wnd.com ze dne 12.7.2015, pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer. Do Svědomí nabídla Konzervativní strana.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí