časopisu Svědomí/Conscience 6/2015

Svátky sblížení

Je pěknou tradicí našich vánočních svátků, že dopřávají a nabízejí vždy znovu příležitost k oživení rodinných a přátelských svazků. Sváteční pohoda, která vybočuje ze všednosti ostatních dnů v roce, je prozářena světlem přejícnosti a vzájemným porozuměním. Tak zpravidla chápeme vánoce. Jsou to svátky pro nás a pro naše vnitřní uspokojení. Oddělují nás světlem domova od stínů světa, o nichž o svátcích lidé neradi slyší, protože chtějí prožít klidné vánoce, které si také vzájemně přejí.

Vtírá se proto otázka: Rozumíme vánočnímu poselství správně, když chceme tyto dny prožít jako svátky, které se týkají jen nás, jen našich vnitřních prožitků a ne také proměny světa? Jde tedy o to, aby všechna ta vánoční něha nebyla jen chvilkovým útěkem od uspěchaného času do vysněného zákoutí našich snů, představ a vzpomínek, odtržených od skutečného života kolem nás. Abychom ušlechtilost citů, ke kterým nás tyto sváteční chvíle inspirují, zaměřili k širšímu horizontu problémů, které nejsou v souladu s uskutečňováním vánočního poselství lásky. Právě o vánocích, kdy jsme obklopeni vším možným komfortem a láskyplnou atmosférou, bychom se víc měli zamýšlet i nad lidským utrpením a bídou, které je ještě i v dnešním světě hodně. Tváří v tvář těmto stínům, které vrhá světlo vánoc na dnešní generace, nemůžeme zůstat neteční vůči utrpení ve světě.

Kdyby tyto svátky měly být útěkem před lidským utrpením, znamenalo by to útěk před odpovědností, kterou máme jeden za druhého a za celé lidstvo. Vřelejší pocity sounáležitosti, které o vánocích sbližují celou lidskou rodinu, neměly by být proto jen povrchním chvilkovým záchvěvem sváteční nálady, nýbrž trvalým pochopením praktické solidarity, lásky a touhy po poznání skutečných potřeb jiných lidí a opravdové snahy jim pomoci.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí