Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2015

Vesmír je v nás

Irena Kopecká

Měsíc prosinec už od nepaměti patří k těm údobím života, kdy je zvykem bilancovat. Zdá se mi, že to až přeháníme. Hodnotíme uplynulý rok v zaměstnání, ve spolcích a sdruženích, kde se angažujme, v kroužcích, ve kterých pracujeme, ale nějak nám nezbývá čas ohlédnout se za svým vlastním životem a zjistit, co se nám podařilo a co ne.

Měli bychom se umět pochválit za to, v čem jsme byli úspěšní, poučit se z chyb, kterých jsme se dopustili, a za vše, co nás potkalo, poděkovat. Ano, za vše. Abychom postoupili ve svém duchovním životě dál, je třeba projít často těžkými zkouškami, jejichž význam pochopíme mnohem později. Jsme lidé smrtelní a náš čas zde na tomto světě je nám dán k tomu, abychom jej správně využili. K čemu? K lásce. Je to jediný cíl, který máme pochopit.

Jak jednoduché, a jak těžké! Nejsme-li schopni někoho milovat, aspoň pro začátek mu máme odpustit, nehledat sebelítost, neposlouchat ublížení svého ega, vyslat paprsek lásky ze svého srdce k člověku, který je na tom hůř než my. Vždyť jinak by neubližoval jiným. Nevadí, když nám chvíli potrvá to pochopit. Důležité je vědět, že to je právě to, čemu se máme naučit. S prázdnýma rukama jsme přišli na svět, s prázdnýma rukama odejdeme, ale paprsky lásky, které jsme vyslali za svého života k jiným srdcím, budou v nich zářit, i když my už nebudeme mezi živými. Svět bude krásnější i díky nám. My jsme součástí vesmíru a celý vesmír je v nás.

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí