Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2015

Na kosmetice

Irena Kopecká

Jednou za rok si dovolím ten přepych a jdu do kosmetického salónu. Útulné prostředí, tichá hudba, milá paní, která nemluví, ale jen tiše šeptá, abychom nerušily klientku, která ještě chvíli má pleťovou masku.

Za chviličku vás vezmu,“ zdraví mě s úsměvem. Kývnu na znamení souhlasu a začínám vstřebávat tu pohodu, která panuje všude kolem.

Paní kosmetička se vrací k zákaznici za žlutou záclonou. Odličuje ji. Za chvíli je hotova a zve mě dál. Uléhám na pohodlné lehátko za závěsem, zatímco paní přede mnou platí a odchází. Jsem přikryta měkkou dekou a oddávám se kouzlu péče hbitých a voňavých rukou kosmetičky. Dáváme se do řeči o věcech kolem nás, o lidech, o životě.

Víte, co si myslím? Že lidé neumějí pochválit sami sebe,“ říká.

 Jak to myslíte?“ špitnu.

 „No já třeba když vyluštím křížovku nebo sudoku, tak se pochválím. Řeknu nahlas: Ženská, ty jsi šikovná!

Přemýšlím o jejích slovech a zjišťuji, že má naprostou pravdu. To je ono, proč si nedodávat sebedůvěry tím, že se pochválíme za dobrou práci! Usmívám se.

„No nemám pravdu?“

Máte, začnu to taky tak dělat,“ povídám.

Pak už jsem jenom zavřela oči a slastně si vychutnávala tiché pleskání jejích prstů na mé tváři.

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí