Pro časopis Svědomí/Conscience 3/2015

Síla modlitby

Irena Kopecká

 

Moje kamarádka s manželem žila ve šťastném manželství patnáct let. Měli dvě zdravé a šikovné děti, zajímavé zaměstnání, bydleli i s babičkou v malém domku se zahrádkou. Nic jim ke štěstí nechybělo, a přesto manžel začal chodit do hospody, peníze utrácel za alkohol, domů se vracel pozdě v noci opilý, a když mu jeho žena vyčetla, že začínají mít dluhy, že nemůže vyjít s penězi, byl agresivní a nepřestal vyvádět, dokud všechny nevzbudil. Děti plakaly, bály se ho, matka se s nimi zamykala ve světnici, odkud byly slyšet ještě dlouho do noci vzlyky.

Babička, která spala ve svém pokojíčku, pochopitelně všechno slyšela a často i viděla, jak se její zeť změnil. Když se už na to nemohla dívat a byla se svou dcerou sama, obrátila se k ní s otázkou: „Prosím tě, proč s tím něco neuděláš?" Dcera k ní zvedla své zarudlé oči a zašeptala: „Mám se rozvést?" Babičce překvapením sjely z nosu brejličky: „Prosím tě a proč? Vždyť máš rodinu, děti potřebují tátu."

„Tak co tedy mám dělat?"

„Budeme se za něho denně modlit. Poprosíme o pomoc Pána Boha a začneme hned," rozhodla babička.

Obě poklekly a začaly odříkávat Otčenáš, Zdrávas Maria, Anděle Boží a Věřím v Boha. Když skončily, babička přidala prosbu: „Pane, prosíme tě, dej, aby bylo všechno tak jako dřív, než můj zeť začal pít. Ať si zprotiví hospodu a opět najde své štěstí doma, v rodině."

Dva měsíce se den co den ty dvě ženy takto modlily a prosily Boha, aby je vyslyšel. Najednou muž přestal chodit do hospody, zašel večer za dětmi, ptal se jich, co je nového ve škole, sem tam pomohl ženě s nádobím, i za babičkou se stavil, jestli něco nepotřebuje.

S tichým údivem a s nesmírnou vděčností sledovala manželka změnu v jeho chování. Jednoho večera se dokonce dočkala toho, že ji poprosil o odpuštění. Vytáhl z kapsy stříbrný prstýnek s modrým očkem: „To je pro tebe."

Následujícího dne přiběhla žena s tou novinou za babičkou: „Můj muž se mi omluvil a koupil mi stříbrný prstýnek!" „Co se divíš?" usmála se babička a spiklenecky na ni mrkla. „Copak jsi zapomněla na sílu modlitby?"

Irena Kopecká, Proměny člověka

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí