Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2015

Zákon rezonance

Irena Kopecká

Kolik lásky ty dáš Bohu, tolik lásky dá ti Bůh, říkávala moje maminka, když jsem byla malá.

Přiznávám se, že jsem tomu vůbec nerozuměla. Když já nevidím Boha, nemůže přece vidět on mě. Jak by taky mohl vědět, koho mám ráda a koho ne a jak by on, neviditelný, mi mohl darovat něčí lásku? Odkud by ji vzal? Nebo mi dá svou lásku? Byla jsem z toho zcela zmatená a maminka mi na mé zvídavé otázky neuměla odpovědět. Vždy jen pokrčila rameny a řekla: „Jednou na to přijdeš.“

Měla pravdu. Objevila jsem něco, co už miliony lidí na celém světě tisíce let vědí: Vysílám-li lásku, láska se mi vrací. Je to jako když uhodím do prázdného hrnce a on bude zvučet. Tlesknu-li dlaní o vodní hladinu, slyším tlesknutí. Pokud zakašlu, slyším kašel. Budu-li zpívat, vnímám zpěv. Jsem-li plná lásky, nacházím kolem sebe samé laskavé lidi. Vždyť je to tak prosté.

Žijeme v době, kdy se nám nad hlavami vznáší stín války. Odhoďme svůj strach, neboť naplníme-li srdce hrůzou, nebude v něm už místo pro lásku. Neustále kritizujeme politiky za jejich špatné jednání, za to, že jejich politika se změnila v politikaření, že hrábě hrabou vždy směrem k sobě. Nemyslím, že je to správná cesta k míru mezi národy. Nejdřív se musíme naučit mít rádi navzájem. To znamená brát toho druhého i s jeho chybami, neopravovat ho. Dát mu možnost, aby své chyby sám objevil a nechat na něm, zda s tím chce něco udělat. Přát mu svobodnou volbu.

Kdysi jsem v jedné básni napsala: Jak je krásné nebýt sám, přátele mít v každý čas, mít je rád pro jejich chyby, dokud žijí vedle nás. Pokud se nebudeme snažit být tolerantní jeden k druhému, pokud se nenaučíme vzájemné lásce, jak potom má fungovat přátelství či tolerance mezi národy?

Je doba Vánoc, doba lásky. Nesme ji jako vzácnou pochodeň ve svých srdcích nejen v tento čas, ale napořád. I z malé jiskérky může vzniknout velký plamen. Bůh nás vidí, sleduje každého z nás. Bůh je dobrý, neposílá hrůzy válek. To my, lidé, volíme ve spěchu čtyřproudové dálnice, zámeckou dlažbu, betonové prostranství a zapomínáme na cestičky lásky. A přece jenom ony jsou naší nadějí, jen ony určují míru našeho štěstí. Prastarý zákon rezonance.

S láskou Vaše

Irena Kopecká

Irena Kopecká, http://www.kopeckairena.xf.cz/

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí