Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2015

Záleží na genech? Záleží na genech

Jan Kubalčík

Roman Joch publikoval 24.12.2014 text „Co jsou Vánoce a o čem je křesťanství?“. Naleznete jej na webu Občanského institutu. V diskusi ke článku tam anonymní přispěvatel odkázal na starší text „Pravice nebo levice? Záleží na genech“ (František Koukolík, iDnes.cz, 7.12.2012). Chtěl patrně zpochybnit tvrzení Romana Jocha „Křesťanství je v první řadě o svobodě.“. Vždyť je-li názor či dokonce čin podmíněn geneticky, moc prostoru pro svobodu nezbývá. Možná, že se anonym cítil Jochovou zmínkou o svobodě nějak ohrožen a proto reagoval. Je přitom zajímavé, že dle jednoho ze závěrů Koukolíkova textu „...jsou konzervativci citlivější /než liberálové, pozn. aut./ na ohrožující podněty, a že jde o vrozený sklon.“. Ale je vcelku lhostejné, zda má ona reakce co do činění s pocitem ohrožení či nikoli. Podstatné je, že – jsou-li závěry Koukolíkova textu pravdivé – onen anonymní diskutér pouze reagoval, jak mu velely geny...

Podívejme se ale na Koukolíkův článek podrobněji: „Experiment první: jak známo, alkohol v menší dávce lidi obvykle uvolňuje, narušuje kontrolu, automatické myšlení je přitom obvykle nedotčené. Takže se badatelé postavili u východu z baru, poprosili hosty, kteří bar opouštěli o spolupráci s tím, že jim zdarma určí hladinu krevního alkoholu. Přitom se jich zeptali na 10 položek rozlišujících pravicový a levicový postoj a to v devíti stupních od ‚naprosto nesouhlasím‘ ke ‚zcela souhlasím‘. Výsledek: čím byla hladina alkoholu vyšší, tím byly názory politicky konzervativnější. V druhém experimentu dobrovolníci určovali své politické postoje tak, že odpovídali na několik výroků. Polovina účastníků přitom byla zatížena současně další úlohou. Současná dvojí zátěž jim tedy rozštěpila pozornost. Neuropsychologové praví, že dvojí zátěž odčerpává kognitivní zdroje, tedy systémy, kterými myslíme, víc než zátěž jednoduchá. Jestliže je konzervativní myšlení méně namáhavé než liberální, měl by se při dvojí zátěži projevit větší sklon ke konzervativnímu myšlení. Což se stalo: dvojí zátěž skutečně posunuje myšlení konzervativním směrem.“

Předpokládejme, že zmíněných 10 položek bylo zvoleno adekvátně (což by mohl být předmět diskuse – ale ponechme to stranou). Nabízím přirozenější interpretaci (viz Ockhamova břitva...): s vyšší mírou alkoholu, popř. další zátěže, prostě řeknete s větší pravděpodobností to, co si skutečně myslíte a ne to, o čem se domníváte, že od vás chtějí slyšet politicky korektní cenzoři... Tuto moji hypotézu podpírají jiné výzkumy, o kterých se hovoří např. v textu Petra Chaloupky „Alkohol za to nemůže. V opilosti říkáme, co si myslíme“ (iDnes, 12.1.2015). Pravda, jde o rubriku explicitně bulvární, ale článek je tam, soudím, zařazen pro svoji tématiku, nikoli snad proto, že by citované výzkumy měly být nějak pochybné... Čtenář se dočte např. toto: „Výzkumníci tak tvrdí, že opilí lidé nedělají nevhodné věci proto, že by si nebyli vědomi svého jednání. ‘Spíše se starají o následky svého jednání méně než za normálních okolností,’ říká Bartholow.“. Celkově tedy, dalo by se na základě takové úvahy usuzovat, že ve společnosti je více lidí s konzervativními názory, než se to navenek jeví – resp. že každý člověk, tedy i společnost jako celek, je více konzervativní, než to zvnějšku vypadá.

Dále, jak v rámci teorie (obecně: že politické názory jsou podmíněny geneticky...) vysvětlit, že potomek dvou konzervativců (a čtyřech prarodičů konzervativců a dalších stejně politicky orientovaných předků kam až paměť sahá...) je liberálem, popř. přesně naopak? Nepovažuji za nezbytné uvádět konkrétní příklady – myslím, že se shodneme na tom, že k takovým jevům dochází... Ano, dobře... vždyť vysokým statným tmavookým černovlasým snědým (kam až paměť sahá) se také může narodit malý křehký modrooký blonďák, jemuž kůže zarudne při prvním kontaktu se sluncem... Jak ale vysvětlit změnu politické posice u jednoho člověka v průběhu jeho života? Může se z modrooké blondýny stát tak nějak samovolně (a „bez chemie“) hnědooká bruneta?

Konečně a zejména, není předkládaná interpretace uvedených pokusů také podmíněna geneticky? I genetici jsou přece nakonec „jen“ lidé a tak by nás nemělo překvapit, že i jejich názory (a způsob interpretace nějakého pokusu je přece také názorem...) podléhají jejich vlastním závěrům. Je-li tedy názor podmíněn geneticky, co má potom společného s pravdou, žeano... Jen si nejsem jistý, zda by se takový závěr příslušným genetikům líbil, kdybychom jej takto vztáhli na jejich vlastní názory. Inu, líbil – nelíbil, o to nakonec nejde; podstatné je, že to udělat lze a plným právem.

Jan Kubalčík

Pozn. redakce Svědomí:

Pojmy politická pravice a levice vznikly v průběhu Velké francouzské revoluce podle toho, jak v Generálních stavech seděli zastánci monarchie a lidé toužící po změně starých pořádků, horující pro třetí stav a nový politický systém. Rozlišování politické pravice a levice přitom má smysl především ve státech s parlamentní demokracií – v jiných systémech se sociální vztahy osobností projevují v jiných směrech, než je politické chování.

Tradičně se říká, že se pravičákem nebo levičákem staneme díky učení a společenským vlivům, zejména výchově v rodině a životu ve své sociální vrstvě. Neuropatolog, spisovatel a publicista MUDr. František Koukolík veřejnosti představuje poměrně mladý nápad, že by politická orientace mohla mít neurobiologické podklady, ověřování této myšlenky umožňují metody sledování mozkové činnosti i genetická vyšetření. Důležité je dnes i upozornění v Koukolíkově textu „pro fanoušky levice i pravice“: nosit v hlavě jeden nebo druhý typ není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Oba typy jsou systémy, které nějakým způsobem odpovídají na podněty z okolí, prožívají samy sebe a nějakým způsobem se chovají. Záleží na kontextu, nebo souboru souvislostí, zda můžeme považovat dané chování za dobré nebo špatné, morální nebo nemorální, úspěšné nebo neúspěšné.

(rof)

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí