Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2015

Mýtus Listopad a jiné mýty

Vlastimil Podracký

Žijeme v mýtech, které nám usnadňují život, umožňují jednoduché vysvětlení příběhů a ideový obraz světa, který se nám líbí. Nebudu psát o historických mýtech, ale o těch současných. To jsou právě ty, které nás mohou ovlivnit tak, že zapomeneme na realitu a dostaneme se do falešných situací a realitu nerespektujících reakcí. Mýtus sám o sobě nemusí být nebezpečný, pokud si budeme uvědomovat, že jde o mýtus a připustíme meze jeho vlivu na reálný svět. Nejhorší je situace, když mýtus se skutečností splývá, neví se, co je ještě mýtus a co už je realita.

Listopady

Nebudu vyčítat nikomu mýtus, že Listopad 1989 byl bojem za demokracii a svobodu. Ve skutečnosti to bylo pouze spontánní přijetí svobody, kterou nám přinesl svět okolo nás, a dnes je to symbol. Sice se cosi riskovalo, ale už toho mnoho nebylo. V r. 1968 to bylo mnohem větší hrdinství. Snadnost, se kterou padl komunistický svět, ovšem vytváří falešné přesvědčení, že svoboda a demokracie jsou univerzální hodnoty nějak dané lidskou přirozeností v celém světě, a že očekávání našich lidí před Listopadem sdílejí i lidé jinde v podobné situaci. Proto se arabské jaro srovnávalo se sametovou revolucí. Ve skutečnosti arabské jaro mělo jinou příčinu. Tou je přelidněnost zaostalého světa (v Sýrii se od šedesátých let zvýšil počet obyvatel z 8 na 22 milionů) a tím nastávající bída. Obrovské rozlohy okrajových ghett bídy okolo kdysi prosperujících blízkovýchodních měst se jaksi přehlíží, statistiky se neberou na zřetel, důležitější jsou mýty. Mýtus o arabském jaru jako sametové revoluci byl omyl a zbožné přání.

V zaostalých zemích kolují záměrně šířené mýty o tom, že kolonialisté jsou příčinou této bídy, že západní svět je vykořisťuje, když padl mýtus marxismu, přišla poslední vrstva mýtu, že prostě to všechno je možné smazat návratem k tradicím islámu.

Mýtus Listopadu, mající pro nás jistě nějakou míru posvátnosti je ovšem mnohdy zneužíván propagandou. Třeba revoluce na Majdanu se vydávala za sametovou revoluci, přitom to byla nacionalistická revoluce proti legálně zvolenému prezidentovi, který dokonce sliboval volby, a která nastartovala občanskou válku. Určitě to nebyl „náš“ Listopad. Tento mýtus byl šířen záměrně.

Mýtus o hodných muslimech

Islám se stal pro chudáky přitažlivým především proto, že muslimy právo šária povyšuje, stávají se vládci světa, dhimí (křesťané a židé) na ně pracují a oni jen vládnou. Podobnou ideologii měl Hitler, když slibovat Němcům, že se stanou vládci na východě, kde na ně budou pracovat „podlidé“ - východní národy. Dnes jdou určitě mnozí muslimové do Evropy s vidinou, že se jednou prosadí právo šária a oni budou vládnout.

Proto také netrvalo dlouho a arabské jaro v Egyptě, původně sociální revoluce, zakotvila v islámu. Proto také bojují islamisté radikální i umírnění podle stejného mýtu, chtějí vládnout podle šária a v Sýrii podřídit ostatní náboženské skupiny a etnika své vládě, v čemž jim bránil Asad a krvavě je potlačoval. Určitě věděl, proti komu bojuje a měl asi jasnou představu o tom, jak by dopadla ostatní etnika v případě vítězství islamistů i těch nejmírnějších (v Egyptě „mírní“ islamisté vládli nějakou dobu, zavedli spoustu omezujících opatření, zapálili chrám, ve kterém se ukrývala žena muslimského původu, která si vzala křesťana, a proto měla být ukamenována, atd.). Není jen samo sebou, že Obama pomáhá těmto „mírným“ muslimům proti Asadovi; co vlastně chce ameriská politika? Vládu šária?

Zde se přidává další mýtus – o hodných muslimech. Neexistuje islamista, který vyznává náboženskou toleranci a rovnost lidí. Dokonce i ten nejmírnější bude prosazovat šária. Jediná šance je občan, který nějak svoje náboženství nebere vážně a neprosazuje jej. Je tedy buď úplně anebo částečně ateistou. To se ovšem stává s křesťany, ale momentálně nikoliv s muslimy, protože ti byli v určité době zaplaveni mešitami a mádrásami s islámským vzděláváním placeným ze Saudské Arábie. Imámové své ovečky dobře sledují a stále jim připomínají, když neplní „boží vůli“. Odpadnutí od víry se trestá smrtí (to nemluvím o radikálním islámu, ale o normální situaci třeba v Evropě).

Přesto jsou v Evropě muslimové, kteří se jen zahalují, ale nevraždí, jsou to normální lidé, se kterými lze normálně mluvit. Ale dobře víme, že Němci byli také za druhé světové války normální lidé, ale nacistická mašinerie z nich udělala v totální válce na Východě vraždící stroje. Vzpomínám na příběhy z posledních dnů války, když Němci ustupovali a chovali se k lidem normálně, nekradli, ani nezabíjeli, ale tito stejní Němci vyvraždili třeba Javoříčko. Jaké lze tedy odvodit pravidlo z chování jednotlivce? Žádné.

Mýtus o hodných muslimech má charakter zbožného přání. Muslimové v západní Evropě žijí a tak je nutno „věřit“, že jsou hodní, a že se je podaří integrovat, protože jiné řešení by bylo mimo evropské hodnoty. Mnozí „sluníčkáři“ věří v totéž, jinak by nemohli uplatňovat svoji humanitu za každou cenu. Jiným by se rozpadl svět multikulturalismu. Další by nemohli uplatňovat nárok na plat v lidsko-právních neziskovkách-ziskovkách. Mýtus o hodných muslimech má charakter víry nebo do různých ideologií zapadá.

Závěr:

Dalo by se psát o dalších a dalších mýtech, jsme jimi obklopeni a pravdu v nich nacházet je velmi obtížné. Je to třeba mýtus o nekonečném čerpání dluhu, který je velmi populární navzdory naprosto jasným příkladům jak dopadají dlužníci (Řecko apod.), jsou stále voleny strany, které slibují ráj na dluh. Nejhorší snad je mýtus, že jednoduchá opatření (zavedení referend, podnikatel na trůně) všechno vyřeší, lidé se nechtějí zabývat ani jen trochu složitějšími programy. Velmi nebezpečný mýtus je, že se všechno řeší samo nějakým spontánním řádem, že budoucnost se vytváří automaticky a my se jí nemusíme zabývat; to potom vede k fatalismu a ani zcela průhledné problémy jako je vymírání, špatná výchova dětí, znečištění potravin a vzduchu nikým nepohne a raději hledá zástupné problémy, zvláště oblíbená zástupná nebezpečí. ATD.

Vlastimil Podracký blog autora

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí