Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2015

Spojenectví

Petr Roubek

Slovo spojenectví ve smyslu spojení sil bylo zdiskreditované už za života mých rodičů. Když byli malí, bylo spojenectví buď vztahem slabšího státu se státem fakticky jej řídícím, nebo vztahem nezávazným. Slabším bylo Habsburské Rakousko-Uhersko vůči Hohenzollernskému Německu. V červenci 1914 poslechl Franz Josef I. příkaz z Berlína „Německo očekává útok na Srbsko a rozhodně neprojeví pochopení, jestliže příležitost udeřit promarníme“. Franz Josef nedal na varování člena své vlády hraběte Tiszy, že s největší pravděpodobností vyvolá světovou válku, a stal se hrobařem své říše. Příkladem vztahu zcela nezávazného bylo spojenectví obou těchto zemí s Itálií od 1882 v Trojspolku. Itálie vstoupila do Velké války proti svým včerejším spojencům(!) v očekávání územních zisků i na úkor Rakouska-Uherska.

Když už byli rodiče dospělí, ukázalo se jako zcela nezávazné i spojenectví francouzsko – československé. Tehdy jistý Robert Schuman, člen francouzského Národního shromáždění, v září 1938 podpořil ústupky Německu a pokusil se minimalizovat závazky k ČSR. Toho Schumana dnes Evropa oslavuje jako jednoho ze zakladatelů EU, zpochybňování spojeneckých závazků u tohoto Francouze zjevně není na závadu.

Když jsem se narodil, byl naším „spojencem a přítelem nejvěrnějším“ Sovětský svaz. Šlo opět o vztah slabšího státu se státem řídícím, jehož vojska neváhala bez pozvání vstoupit na území státu slabšího a navíc unášet jejich představitele (u nás 1968). Nepotřebujeme taková spojenectví států, říkal jsem si po Sametu a souhlasil s Havlovým návrhem rozpustit Varšavskou smlouvu i NATO. Pak Havel názor změnil nebo mu byl změněn, a my už jsme 15 let členy NATO.

To členství od prvních dnů provází diskuse, vyvolaná stalinistickým přístupem mocných k Severoatlantické smlouvě. Smluvní závazek být obrannou organizací a „zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou“ byl pošlapán pověstným humanitárním bombardováním. Ještě dnes upozorňuje JUDr. Miroslav Polreich, po roce 1989 šéf bezpečnostního odboru ministerstva zahraničních věcí, že s naším členstvím v NATO stále kdosi nehraje fér hru. Naše armáda udržuje své příslušníky v nevědomosti ohledně Severoatlantické smlouvy, Polreichovi studenti, z nichž někteří měli za sebou Balkán či několikrát Afghánistán, nikdy text té smlouvy o rozsahu jednoho listu A4 neviděli. Naši náčelníci generálního štábu mnohokrát opakovaně četli článek pět Smlouvy NATO jenom z půle věty a věděli dobře i s Moravcem, že lžou. Nakonec i pan Zaorálek nedávno si v této souvislosti vzpomenul na pohádku o mušketýrech. Bohužel ta předmětná smlouva tu pohádku nezná. Mylné je domnění ministra obrany o článku 5 jako „bezprecedentní bezpečnostní záruce“. Článek 5 zaručuje spojenectví nezávazné. Zárukou naší bezpečnosti je spíše článek 1 Severoatlantické smlouvy o zdržení se hrozby silou v mezinárodních vztazích.

Letošní jarní krátký pobyt části US army na našem území je podle Polreicha v rozporu právě s tím článkem 1 Severoatlantické smlouvy – ne kvůli pobytu cizích vojsk u nás, ale protože akce je U NÁS siláckými prohlášeními vydávána za HROZBU SILOU! Podle textu odborníka na ústavní právo Václava Pavlíčka v listu Právo je ta akce PROPAGANDOU a proto je neslučitelná s naší Ústavou. „Dragounská jízda“, jak je akce nazývána, se navíc podle ČRo z technických důvodů zpozdila jak před našimi hranicemi, tak na naší D1. Takže těžko mohla zlepšit nedobrou pověst slova spojenectví, snad jen zvedla sebevědomí Čechům stydícím se za technické problémy, které mívá při přesunech naše armáda.

Dragounská jízda“ ukázala, jak naší společností cloumají emoce. Politiku Miroslavu Kalouskovi se podle jeho slov zvedá žaludek z posttotalitních zombie, kteří protestují proti průjezdu americké vojenské kolony na našem území. Podobně je prý na zvracení aktivistce Zdeně M., která dodala, že všechno tady ovládají komunisté a někdo by měl na Hradě vyhodit z okna prezidenta Zemana. Policie ČR nezasáhla proti výzvě k násilí (dokonce na prezidentovi), zato v Náchodě odvedla jistého Adama Bartoše za to, že prý ´zdravil´ americké vojáky vztyčeným prostředníčkem a pokřikoval ´Ami, go home´. Jde svým způsobem o diskriminaci, zpochybňovat závazky může Francouz Schuman, ne Čech.

Navíc: politik, aktivistka a policisté se udržují v nevědomosti o tom, že demokratická diskuze stojí a padá na schopnosti dialogu, kdy strana „pravdy“ NETRESTÁ „kacíře“. Miroslav Zikmund na toto téma dodal:  Dokud se nenaučíme poslouchat i jinou argumentaci než tu pohodlnou a nás vyviňující, nebudeme schopni nalézat reálná řešení jednotlivých situací.

Petr Roubek, 31.3.2015

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí