Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2015

Je suis Knötig

Dušan Stuchlík

Každý, kdo se před půl rokem angažoval v rámci kampaně „Je suis Charlie“, by měl zpozornět. A nejen on. Proč? Protože předseda Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal ze dne na den zatočil s dlouholetým mluvčím své instituce Petrem Knötigem. Způsob, jakým to udělal, byl nestandardní, ale daleko podstatnější je to, proč se tak stalo a jak to souvisí s protiislámskými vtipy.

Celá kauza propukla poté, co mluvčí NS Petr Knötig na Facebooku ke snímku osob, koupajících se v brněnské kašně, napsal do diskuse stručné konstatování slovy místního hantecu: „Cikórky, samý cikórky“. Nic více, nic méně.

Slovo „cikorka“ přitom patří nejen k brněnském slangu, ale také do slangu policejního. Ještě toho dne si Knötigova postu všimli tuzemští strážci politické korektnosti z týdeníku Respekt a reagovali střelhbitě. Obratem vyzvali k vyjádření Knötigova nadřízeného, předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala. Ten se nechal slyšet takto: „Jsem zděšený, že se náš tiskový mluvčí účastní takových zjevně rasistických diskusí.“ A hned druhý den dostal mluvčí padáka. Respektive Pavel Šámal Knötigovi nabídl dohodu o ukončení pracovního poměru s takovou razancí, že – slovy postiženého – bylo téměř nemožné ji odmítnout.

Vyhození mluvčího za slangový post o třech slovech je možné nahlížet z několika pohledů. Ten první z nich je principiální. Před několika měsíci se nemalá část evropské veřejnosti a médií zúčastnila akce „Je suis Charlie.“ V té se jasně vyjadřoval postoj, že k naší kulturní tradici patří svoboda projevu a platí i pro názory a postoje odlehčené či satirické. A pokud nebudeme diskriminovat (ani Petra Knötiga) a shodneme se, že tyto svobody platí pro všechny, pak není důvod vyhazovat lidi z práce.

Jenže tady možná narážíme na druhý úhel pohledu. Ten je takříkajíc ideologický. Současnou vládnoucí ideologií v řadě médií (včetně Respektu), u politiků a zjevně i u mnoha pracovníků justice je ideologie multikulturalismu a související politické korektnosti. Jenže to jsou ideologie jako každé jiné. Někdo na jejich platnost věří, jiný nemusí. Tím spíš, že zrovna multikulturalismus označila nedávno jako ideologii, která naprosto selhala, i německá kancléřka Angela Merkelová. A nezůstala sama. Přidal se k ní i britský premiér David Cameron. Ovšem jak se zdá, v Čechách jsme opět papežštější než papež a ve jménu doktríny, o které si již i vrabci na střeše štěbetají, že nefunguje, se u nás pohoršujeme, děsíme a co hůř: vyhazujeme lidi z práce. Připomeňme jen, že Petr Knötig ve svém konstatování nic urážlivého nepravil a jak Pavel Šámal tak redakce Respektu jistě dobře vědí, že Knötig nemůže ovlivnit a nenese ve Facebookové debatě zodpovědnost za případné jiné diskutující.

Tím jsme dospěli k dalšímu možnému úhlu pohledu. Proklamované zděšení předsedy Nejvyššího soudu nad marginálním facebookovým postem a razantní řešení, které přímo zasahuje do existence „provinilcovy“, nápadně připomíná doby minulé. Doby, kdy nevhodný projev na nevhodném místě, který nebyl v souladu s vládnoucí ideologií, stál nemálo lidí práci či existenci.

Člověk by se domníval, že tyhle kádrovácké metody se do naší doby přenést neměly. Jenže jak se zdá, třeba zrovna současný předseda Nejvyššího soudu sice možná po politických změnách v roce 1989 odložil průkaz KSČ, ale ideologické kádrovácké myšlení se mu asi odložit nepodařilo. Jen zřejmě víru v komunismus nahradila modernější ideologie.

V dalších reakcích předseda Šámal řekl, že byl stejně s Knötigovou prací již nějakou dobu nespokojen. To se stává, jenže pokud se ke zbavení se mluvčího odhodlal právě pod vlivem dění kolem poznámky na sociální síti, vše výše řečené zůstává i tak platné.

Kdyby nešlo o tak závažnou situaci, člověk by si snadno mohl myslet, že jde o pouhý žert. Jenže jak je známo z literatury, v Čechách může i pouhý Žert člověka stát existenci. A jak se zdá, opět jsme do podobného stádia došli: díky ideologicky bdělé redakci Respektu a aktivnímu předsedovi Nejvyššího soudu ČR, bývalému členovi KSČ, víme, že jsme se za těch 50 let od napsání Kunderova románu moc daleko neposunuli.

 Dušan Stuchlík

Psáno pro Lidové noviny; nepublikováno. Autor je novinář, dlouhodobě se věnuje bezpečnostní problematice.

Pan Dušan Stuchlík (nar. 1972) se stal v minulých dnech nejmladším držitelem osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Rozhodl se nezúčastnit se slavnostního předání osvědčení a odznaku z rukou ministra obrany Martina Stropnického. Zdůvodňuje to těmito slovy: „Není to nic osobního vůči panu ministru Stropnickému, kterého osobně ani neznám. Ale na post ministra obrany je nominován za politický subjekt, který vykazuje jasné a naprosto nepřehlédnutelné znaky silného personálního propojení se strukturami bývalé StB. A jelikož to považuji za naprosto nepřijatelné a konec konců i za bezpečnostní hrozbu pro celou zemi, nemohu ocenění převzít z rukou ministra, který tento politický subjekt také reprezentuje.“.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí