Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2015

Román Nezaplatitelný stojí za přečtení

Ivan Turnovec

V českém překladu vyšel román Nezaplatitelný. Polský spisovatel Zygmund Miłoszewski za něj obdržel ocenění Polská kniha roku 2014. Jde o dílo které jsem v elektronické verzi, vyšla hned na začátku roku 2015, přečetl s velkým zaujetím. Pokládám za užitečné doporučit je i dalším čtenářům. Věřím že je zaujme stejně jako mne.

Miloszewského román Nezaplatitelný vydalo nakladatelství Host,do češtiny jej přeložila Tereza Pogodová. Dle vlastního vyjádření bral tento svůj román Zygmunt Miloszewski jako „malý výlet do světa umění a dobrodružství", normálně píše detektivky o prokurátorovi Teodoru Szackém (česky vyšlo Zapletení a Zrnko pravdy). Jenže z románu Nezaplatitelný se stala polská kniha roku. Konstrukce románu s prvky hororu může nadchnout, ale také naštvat řadu Evropanů i Američanů přístupem k interpretaci dějů na konci války. Děj je v kostce následující:

V roce 2014 dostává doktorka Sofie Lorentzová, historička umění pracující pro polskou vládu, zajímavý úkol. Má získat zpět pro Polsko ukradený Portrét mladíka od Raffaela Santiho, nejcennější z obrazů ztracených v dobách nacistického běsnění během druhé světové války. Doktorka Lorentzová se musí spojit s vysloužilým agentem polské tajné služby (který v úvodní kapitole zabránil velkému teroristickému útoku v Tatrách), dále s galeristou obchodníkem s uměním (s nímž se po milostném vztahu bouřlivě rozešla) a švédskou aristokratkou, která krade impresionisty a polsky se naučila ve vězení. Jenže hledání obrazu se změní v boj o život. Ukáže se, že vše je vysoká hra tajných služeb. Z pověřené skupiny hledačů se stává lovná zvěř. Autor má bohatou fantazii. Jednou je to honička ve ferrari po zamrzlém moři, jindy návštěva ostrůvku u chorvatské Rovinje, kde žije podivínský chorvatský spisovatel. Nelze prozrazovat děj ani závěrečné rozuzlení aby nebyli čtenáři poškozeni. Lze jen upozornit že román obsahuje řadu drsných scén. Milosrdný není ani vůči hlavním postavám. Řeší se v něm i vážné věci, je zde třeba uvedeno o co všechno Polsko přišlo, počínaje zabitými občany a konče materiální ztrátou včetně uměleckých děl, během druhé světové války. Scéna, v níž se hrdinové ve Lvově setkají se stoletou pamětnicí událostí druhé světové války, která je zapálenou fanynkou fantasy, protože kdysi znala mladého Lema, je malým shrnutím celé knihy pracující s odkazy na to, co bylo v dějinách a lidských životech během války ztraceno.

Je to román hrdě se hlásící k tomu že je polsky sebevědomý. Autorova invence „sebevědomí“ vychází z hrdého vědomí „my jsme třikrát zanikli, než vy jste vůbec vznikli“. Takové sebevědomí není v současnosti v evropské literatuře běžné. Ocenění polskou knihou roku je zasloužené a čtenáři s tím budou souhlasit. V české literatuře posledních dvou desetiletí zatím nic podobného nemáme.

RNDr. Ivan Turnovec

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí