Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2015

Politikové nejsou ideální ale vulgárně je napadat není demokratické

Ivan Turnovec

Člověk málokdy vstoupí do vysoké politiky jako čistý list. Než se vyškrábe až nahoru, má spoustu příležitostí umazat si ruce. Vrcholní politici mají velkou smůlu. To, co udělají či neudělají, je vždy hodnoceno ještě za jejich života, ačkoliv se výhody i nevýhody jejich státnických počinů mohou projevit mnohdy až mnoho let po jejich smrti. Jenomže politik nemůže být hodnocen jen podle svých výroků, ale i podle toho, jak se chová. To bývá za života mnohdy důležitější, než kdyby každý den navrhl deset důležitých zákonů.

Prohřešky politiků si lidé velice rádi pamatují. A dlouho. Při kontinuitě vládnutí se řada politiků prezentuje v kladném světle. Na ty horší věci, které zajímají jen oponenty a pár historiků, dojde v případě výrazné změny vlády. Tehdy kritika, a třeba i nespravedlivá,  vyhovuje nové vládnoucí garnituře. Ti, kteří se dostali k moci silou (ať již demokraticky, pučem, nebo revolucí) rádi označují vše co bylo před nimi, za špatné. I své vlastní chyby vydávají za důsledky toho co bylo.

Příkladem mohou být dvě osobnosti, jejichž vliv na dění v české kotlině byl obrovský. Roku 1378 zemřel král český a císař římský Karel IV. a léta páně 1780, zhruba po čtyřista letech jej následovala královna uherská a česká,  Marie Terezie. Karel i Marie měli v době svého panování mohutnou oponenturu v řadách vlastní šlechty. U obou by se daly najít chybné politické kroky, to ale čas smazal. U Karla IV. to byly zásluhy o budování české státnosti a založení univerzity. U Marie Terezie zase nahradily tragickou ztrátu Slezska reformy školství, soudnictví a hospodářské reformy.

Bezesporu platí, že na světě nenajdeme ideálního politika. Alespoň mezi těmi živými. Jiná situace bývá v učebnicích dějepisu, ty nám vychvalují v růžových barvách i mnohé velmi špatné politiky, z jejichž kostí někdy nezbyl ani ten pověstný prach. Jediným měřítkem pro pochvaly nebo hanu je nikoli skutečné chování toho kterého jedince, ale vládnoucí ideologie. Je paradoxní, že dosud není objektivně zhodnoceno ani chování středověkých vládců. (Tím nechci popírat nesporné zásluhy dvou výše jmenovaných bez ohledu na jejich, řekněme státnické i lidské prohřešky.)

Vzhledem ke krátkému politickému životu politiků nám však nezbývá než nečekat na historické vyhodnocení jejich počinů, ale hodnotit naše volené zástupce podle jejich současného chování. Ideální politik neexistuje. Ten kdo chce politiku dělat, si  musí uvědomovat, že moc je mu jen na dobu určitou svěřena jeho spoluobčany, a že je jim za své činy zodpovědný. Nad tím vším se zamýšlím, když sleduji nechutné politické tahanice kolem výroků prezidenta republiky, které začaly již během voleb. Vulgární napadání demokraticky zvoleného prezidenta Zemana nemá s demokracií nic společného. Hodnotit současného prezidenta, bez ohledu na jeho vulgární extempore v projevech bude, stejně jako jeho neméně vulgární oponenty, historie. Přiznám se, že si nejsem jist kdo ze současných politiků jedná v zájmu občanů a kdo proti němu.

RNDr. Ivan Turnovec

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí