Pro časopis Svědomí/Conscience 6/2015

Zamyšlení nad myšlením

Ivan Turnovec

Lidé vnímali svět kolem sebe skrz závoj mystiky po tisíce let. Dělo se kolem nich spousta věcí, které nebylo ani tak třeba chápat, jako spíš vzít je na vědomí a co nejjednodušeji je vysvětlit, nebo dát iluzi vysvětlení. Vysvětlování vědecké, na základě dlouhodobého pozorování a kritického hodnocení poznaného, znamená výrazně namáhat svůj mozek. Navíc v počátcích rozvoje lidské společnosti bylo poznání pod kontrolou církevní. Církevní otcové věděli a vědí to dosud, že víra je poslušnější. Věřit bez poznání je sice jednodušší nejen pro vládce, ale i pro věřícího, ale k rozvoji společnosti to nevede.

Příklon k mystice je pokusem o návrat do bezstarostného dětství. I labilnější lidé tak občas prchají před problémy. Někteří u toho zůstanou (což pak obvykle řeší psychiatr), jiní po nepříjemných lekcích pochopí, že tudy cesta nevede. Nicméně mystická cesta pseudopoznání je příjemnější, než ta trnitá vědecká, protože umožňuje smiřovat se se vším, co se kolem děje, bez empirických i přebíraných znalostí. Mystika vychází z přiřazení lidských vlastností všemu s čím se v životě potkáváme. Okolní svět dostává jednoduší a pro všechny srozumitelnější   rozměry.

Živly, věci a nadpřirozené síly v něm projevují vlastnosti někdy sice nemilé, ale vždy pochopitelné. Mystické myšlení dává lidem iluzi, že se do těchto jevů mohou zapojit a ovlivnit je prostředky, které jsou (na rozdíl od nástrojů vědy) dostupné každému.

Jde ale pouze o iluzi. Mnozí z těch kteří mystickému myšlení podlehnou, se vzdávají aktivního ovlivňování svého osudu, protože věří v jeho předurčenost. Na místo osobního rozhodnutí jsou vodítkem horoskopy, karty či jasnovidné předpovědi.

Sektářských blouznivců výrazně přibývá. Při tom nejde jen o ty, kteří žijí v ústraní. Nejrůznější sekty přitahují a posléze zcela ovládnou své příznivce, které nalákali na „cestu hledání“. Iluze a, jak se dnes říká virtuální realita, převládají nad skutečným životem. Vykladači karet, astrologové, psychotronici a další senzibilové, dnes na začátku třetího tisíciletí, ovlivňují společnost víc než oficiální věda.

Nad tímto stavem se zamýšlejí psychologové, sociologové a další odborníci.

Snaží se pochopit a vysvětlit, proč je rozvoj mystiky v posledním desetiletí tak masivní jak se s tím setkáváme po celé planetě. Proč na místo „iluze pochopení“ nestojí lidé většinou o pochopení skutečné. Zatímco v 18. a 19. století, kdy docházelo k vědeckotechnické revoluci, se obecně věřilo, že skutečný racionální svět bude srozumitelnější, přátelštější a lépe ovlivnitelný než svět ovládaný mystikou.

Časem se ale ukázalo, že pravda o dění všude kolem, ale i technika, život už výrazně ovlivňující, je naopak velmi složitá a těžko ovladatelná. Navíc je k lidem zcela netečná. Zažili jsme, a vlastně stále zažíváme, i to nejtragičtější, všeho co by mělo lidem sloužit lze zneužít i k jejich zabíjení. Vyměnit poznání za víru ve „VYŠŠÍ MOC“ je velmi nebezpečné. Fanatici víry, pokud by se jim v tom nezabránilo, jsou schopni rozvrátit současnou civilizaci. Lze jen doufat, že těch nepříjemných lekcí, které k poznání vedou a ještě povedou, nebude potřeba příliš mnoho.

Rostoucí nezájem o exaktní vědy – a popularita nadpřirozena – právem znepokojuje lidi, kteří myslí trochu dál. Civilizaci fungující díky složitým technologiím začíná hrozit, že začne postupně degenerovat. Na rozdíl od uplynulých staletí kdy většina populace rozuměla funkci používaných nástrojů a strojů a byla schopna je jednoduše opravit, je čím dále tím menší počet lidí, kteří jsou schopni nové technologie chápat, používat a dále rozvíjet.

Znepokojení problém ale nevyřeší. Nepomohou ani žádná nařízení, ostatně ani dnešní „pravověrní vědci“ nemají šanci naordinovat lidem správné vidění světa. Čím víc o to usilují, tím víc budou vítězit mystikové, šamani a tmáři. Příklon k nadpřirozenu nejde zakazovat. O to víc je ale nutné snažit se přesvědčovat alespoň nejmladší generaci, že poznání je víc než víra a že v životě si pomáhají nebo ubližují jen sami lidé a nic neovlivní nadpřirozené bytosti.

Jaký je závěr z našeho dnešního zamyšlení? Je hezké prohlédnout si v dnešních novinách horoskop, případně zajít za kartářkou, je ale nutno vědět, že svůj život žijeme my sami. No a k tomu aby byl ten život smysluplný, potřebujeme leccos znát, znalosti nám do hlavy samy nenaskáčou.

RNDr. Ivan Turnovec

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí