Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2016

Plebiscit neuznávají

Bohumil Kobliha

Slyšíme od G7 a USA, že plebiscit na Krymu neuznávají.

Plebiscit je hlasování lidu o státním aktu mimořádné závažnosti. Je to akt vysoce demokratické kultury řízení věcí občany.

My ovšem od „sametu" nevíme, co plebiscit je. Nám stačilo věřit tomu, co maloval u podpisu srdíčka. On to myslel dobře.

Na „sametový rozchod", rozbití Československa, stačilo přece hlasování poslanců, kteří prý dostali důvěru voličů. K čemu že byli pověřeni (?), tázal jsem se tehdy jednoho poslance, co navštívil krajany v Londýně. Jeho pohled místo odpovědi připomínal očka toho zvířátka, co hledělo na nová vrata. Ještě stačili postavit na Hradčanech sochu TGM (zaštítěni krajankou US státní tajemnicí Albrightovou). Bronz tomu, který se o stát (Československo) zasloužil - jak hlásal první zákon republiky ČSR... Lze tohle pokrytectví ještě nazvat komedií?

V Jugoslávii, kolik že občanů by asi hlasovalo v plebiscitu pro rozbití toho, uhájili krví před Hitlerem? Proč se tam nehlasovalo v plebiscitu, ale musely v „humanistickém bombardování" (V. Havel) padat na hlavy Jugoslávců výrobky USA z vypotřebovaného nukleárního paliva a karbonu?

Západ žádá rázné činy, a revoluce je nejrychlejší prostředek jak dosáhnout jejich demokracie a naší „svobody" pro jejich kradení. Proto zavlály prapory barevných revolucí, včetně té „Oranžové" na Ukrajině organizované a zaplacené americkou institucí jménem „Dům svobody" (Freedom House). Všechny investice vražené do jejich odborného managementu světa, včetně „lidových" revolucí, by se přece mohly ztratit, kdyby se do věcí řízení pustili nevzdělaní voliči nějakým lidovým hlasováním.

Uznejme, že vládne mamon, správněji bankéři natištěné peníze. Těmi se financují „vzbouřenci" a jiní oddaní jejich „svobodě".

Ti začmoudí ovzduší černým dýmem z pneumatik, aby celý svět viděl na obrazovkách, jak se té „pravé oranžové revoluci" ubližuje. Oněmělí poctiví občané pak mohou jen zírat, jak hodnoty, které vybudovali oni a jejich předci za staletí, berou za své...

Kdepak nějaký plebiscit!

Plebiscitem se rozhoduje o připojení jistého území (Slovník spisovného jazyka českého II N-Q, str. 606). To v záchraně před dalším ničením a katastrofou udělali ukrajinští Rusi na Krymu! Rozhodli se demokraticky připojit k Ruské federaci, pro svoji záchranu. Angličané a Francouzi by měli pamatovat, jak Rusové proti nim uhájili své území už roku 1854 v Krymské válce...

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 25.3.2014

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí