Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2016

O důvěře

Irena Kopecká

Tak už skončila doba dovolených. Přiznám se, že jsem docela ráda. Zas všechno má svůj řád, lékaři ordinují podle své pracovní doby, nezastupují je jiné, mně neznámé osoby, všechny obchůdky jsou otevřené tak, jak jsem zvyklá, kadeřnice mi s úsměvem pokyne z otevřeného okna, kdykoli jdu kolem, ale co je nejdůležitější, všichni známí a přátelé jsou tam, kde vždy bývají, a já vím, kde je najdu, když je budu potřebovat.

Tak mě napadá, že takový ten krásný pocit, kdy všichni jsou tam, kde mají být a dělají to, co je zapotřebí, je vlastně něco úžasného. Celková pohoda se ještě umocní pozváním přátel na hrníček čaje. Ve vůni meduňky a řepíku řeč tiše plyne jako průzračná voda řečištěm důvěry a člověku je moc hezky. Víme, že s námi sedí někdo, na koho se můžeme spolehnout.

Škoda, že to tak nějak nefunguje i v politice. Vědět, kam patřím a co chci, co umím nabídnout jiným a co čekám od nich. Mít ten krásný pocit vzájemné důvěry. Najít kdykoli kohokoli na svém místě, tam, kam patří, kde má svůj úkol, který plní podle svého nejlepšího svědomí. Věřit mu a vědět, že nezklame.

Co si mám ale myslet o velkém umělci, který v předvolební kampani v novinách píše: „Věřím lidem, kteří mají kontinuálně konzistentní názor a nemění jej za populistickou výhodu.“ Vzbuzují ve vás tato slova důvěru? Ve mně ne, je to nic neříkající blábol plný cizích slov a falše. Je mi líto, že se zcela vytrácí naše krásná všem srozumitelná čeština. Nebo o našich politicích nelze říct, je to dobrý člověk, zaslouží si naši důvěru?

Snad jsou i takoví mezi námi, jen je třeba je hledat.

Irena Kopecká, http://www.kopeckairena.xf.cz/

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí