Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2016

Nový symbol pro justiční mafii

Kristián Koubek

Vzpomínám si na situaci, když moje matka poklekla před sochou spravedlnosti a v duchu ji žádala, aby soudní proces nad jejím manželem a mým otcem byl spravedlivý a aby náš živitel nemusel jít do kriminálu. To bylo před více než padesáti lety, kdy probíhalo množství politických procesů týkající se lidí, kteří nic neudělali, jenom nesouhlasili s politikou KSČ. Ještě dnes mám v živé paměti, jak čtrnáct příslušníků policie nám přeházelo byt, neváhali ani šmátrat v kamnech, zda tam nemáme ukrytou vysílačku. Když nalezli rozbitou dětskou bakelitovou pistolku na vodu pod gaučem, tak málem to byl jejich důkazní materiál.

Také sledovali, kam se otec očima dívá a na ta místa se obzvláště zaměřovali, že byly schopni dokonce i proklepávat zdivo. Mojí matku justiční symbol nevyslyšel a tak její manžel byl nepodmíněně odsouzen a nastoupil do vězení na Borech. Matka mi nedávala číst dopisy ani mého otce z vězení a nikdy mne nevzala na návštěvu za mým otcem do plzeňského vězení. Já si jenom vzpomínám, že se vždy z Plzně vracela ubrečená a říkala, že táta ji ještě zamával z okna proslulé plzeňské vězeňské budovy, když z návštěvy za mým otcem z vězení odcházela. Prostě máma se snažila, abych já měl co nejmenší vzpomínky na toto nešťastné údobí.

Matně si vybavuji situaci, když nás doma jednou navštívil nějaký propuštěný odsouzený a chtěl na matce, aby mu dala peníze, které půjčil mému otci ve vězení, což barvitě dokresloval jako v pohádce, jak zná našeho tátu. Říkal, když otec nastupoval do vězení, tak si nevzal ani kartáček na zuby a tak mu musel dávat peníze na celou řadu věcí a proto chtěl na matce nějaké věci (knihy, starožitnosti), o nichž mu táta mluvil, jako kompenzaci. Vypadal velmi důvěryhodně a přesvědčivě a tak mu matka na jeho slova nalítla a dala mu, co žádal. Když se táta vrátil z kriminálu, tak mnoho věci se nám snažil vyjasnit a také i to, že nikdo mu ve vězení nepůjčoval a že ti lidé byli rafinovaní podvodníci, kteří chtěli peníze na mámě, těžící i tímto způsobem z těžké životní situace postižených rodin.

Také si vzpomínám, když táta se po dlouhé době zase objevil doma, tak snědl jenom na posezení dvacet kremrolí, které máma nám na přivítání připravila, a také nám táta ukazoval na pásku ke kalhotám dírku, kterou si udělal, aby mu ty kalhoty nepadaly.

Mnoho vzpomínek již čas odvál, ale jedna stále přetrvává a bude přetrvávat, pokud tady justice bude figurovat. Ten problém se týká spravedlnosti, která se čím dál víc vytrácí ze soudních budov, kde provokativně zůstávají pouze nějaká symbolická torza. Zatím co dříve mnoho lidí naivně věřili, že když uctí tento symbol, tak jim pomůže, na což dneska už nikdo nespoléhá.

Je to něco analogického, jako když jsem byl malý a ztratil třeba kudličku, tak moji rodičové mi říkali, abych se pomodlil ke svatému Antoníčkovi, že mi pomůže a já nožík určitě najdu. Když se na toto téma bavím s různými lidmi – včetně soudců ‑ , tak mi říkají, že žádná spravedlnost neexistuje. Vlastně i já docházím k tomu, že celý vesmír je nespravedlivý a krutý a vlastně se nikoho neptá, jak vlastně od toho velkého třesku, to tady má být v tom časoprostoru spravedlivě nastoleno.

Ale proč zase toto uvádím, to je čistě z důvodu tak zvaného symbolu spravedlnosti. Dnes vím, že o ty symboly vůbec nejde, to jsou v podstatě nesmysly. Třeba i v medicíně máme symboly hada a kraba a nikomu nepomůže tento symbol, když si jej přiloží na nemocný orgán. Tak to prostě nefunguje. Dneska již nejsme v područí bohů, aby rozhodovali a posuzovali naše bytí a tak nějaké symboly jsou zcela zbytečné. Ta doba, kdy si lidé namlouvali jejich důležitost, ta je dávno pryč. Proto i justiční symbol bohyně se zavázanými očima a s váhami v ruce je nesmyslný či nevěrohodný a nic neříkající. Klidně bych tento symbol nahradil třeba nějakým jiným a to symbolem chobotnice s pěticípou hvězdou na mozkovně. Spravedlnost či justiční procesy to není otázka + nebo ‑, nebo o vítězi či poraženém, jak se třeba domnívá bývalý ministr spravedlnosti Pospíšil. Posuzování některých justičních případů se přesouvá z kvality do kvantity. Pro lepší posouzení vstupují do jednotlivých kauz různé faktory, které nelze tak jednoduše odseknout, jako chapadla chobotnice. Přesto nelze, eliminovat dvojšroubovici DNA, která je pro genetiky evolučním základem všeho živého, včetně reprodukční schopností. Ta DNA mnohonásobně převyšuje Mendělejevovu tabulku prvků, protože v ní jsou zakódovány jednotlivé znaky. DNA není žádný symbol, ale pravdivá realita obsažená v každé buňce. Pak by se dalo říci, že lidstvo je barevnější a pestřejší, což je právě dáno touto genetickou podstatou. Lidé už nechtějí uvažovat o symbolech nějaké bohyně spravedlnosti, protože žádná spravedlnost v přírodě není, a tak podstatu justičních problémů daleko lépe vystihuje model chobotnice s mnoha chapadly. Mnoho lidí by se mohlo zeptat, proč ta chobotnice? Na to by se dalo odpovědět i positivně. Chobotnice má velkou mozkovnu, dovede vyhodnotit kritické situace, má úžasné reakce a svými chapadly dokumentuje polyfunkční schopnosti, které by se daly zjednodušeně charakterizovat různými kontakty zahrnující nejrůznější složky naší společnosti.

Poznámka: Autor používá tento symbol v právní korespondenci, jíž po dobu pěti let a je potěšen, že i jiní lidé si uvědomují, že ta chobotnice lépe charakterizuje celou justici. Autor bude potěšen, když nějaký umělec stvoří sochu této chobotnice a umístí jí na podstavec před soudní budovu.

Dr.Kristián Koubek, DrSc.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí