Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2016

Kristus nás vybízí: Prodej plášť a kup si meč!
Církev potřebuje jednoznačně bojového ducha.
Co by asi zbylo z křesťanské Evropy?
Narodili bychom se za halekání muezzina ve stínu minaretu

Radomír Malý

 Prodej plášť a kup si meč!“ Tato Kristova slova (Luk 22,37) se mi honí hlavou, když registruji 2 potěšující zprávy z Latinské Ameriky. První se týká beatifikace 15letého mexického chlapce jménem José Sanchéz del Rio v neděli 16. října letošního roku. Byl to mladý cristeros, účastník povstání obránců katolické víry proti zednářsko-komunistické Callesově diktatuře, která připravila katolíkům krvavou lázeň. Mladý José poznal v dětství ušlechtilého kněze a svého dobrodince, potom byl ale svědkem jeho brutálního zavraždění vládními vojsky. Přihlásil se ke cristerům jako vlajkonoš a trubač, upadl však do zajetí, byl nucen k odpadu od víry, zůstal ale pevný a s výkřikem „Viva el Cristo Rey!“ skonal r. 1928 na popravišti pod výstřely pušek vládních vojáků.

Druhá zpráva pochází rovněž z tohoto kontinentu. Kolumbijci díky Bohu odmítli v referendu 2. října letošního roku v kubánské komunistické Havaně podepsanou dohodu mezi vládou a guerillovými marxistickými bojovníky z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Mezinárodní zednářsko-liberálně-neomarxistická klaka na to reagovala se zděšením. V médiích se objevily komentáře o „spiknutí katolických a evangelikálních fundamentalistických věřících“.

Proč kolumbijští pravověrní katolíci a také protestantští evangelikálové vedli tak urputnou kampaň  za jednoznačné „No“ (ne) dohodě? V jejím textu se několikrát vyskytují výzvy k údajnému „zastavení diskriminace lidí LGBTI“, tj. homosexuálů, leseb, bisexuálů a transsexuálů, což označil ředitel platformy „Spolu pro život“ Jésus Magaňa za „satanský útok proti rodině“ a vyzval k celostátní modlitební kampani v kostelech za odmítnutí této nemravné dohody

Podpořilo jej mnoho kněží, i když biskupská konference zaujala neutrální postoj a prohlásila, že nedává žádné rady věřícím, jak hlasovat. Podařilo se. Dohoda s FARC neznamená totiž nic jiného než legalizaci organizace komunistických vrahů, kteří již několik desetiletí terorizují zemi, zabíjejí katolické i protestantské misionáře a věřící rodiny, unášejí nevinné lidi jako rukojmí, peníze na válku získávají obchodem s drogami a dožadují se uzákonění potratu a stejnopohlavních svazků. Dohoda s takovými zločinci, která by jim zajistila účast v parlamentu a podíl na moci? Na to nelze odpovědět jinak než slovy kázání statečného bojovníka proti německému nacismu biskupa bl. Clemense von Galena„S takovými lidmi, s těmito vrahy….nemůžeme mít nic společného!“

Jasné „No“ Kolumbijců, především pak konzervativních katolíků, je v této pro Církev smutné době přece jen oázou radosti a dokladem, že autentický katolický postoj přece jen ještě nezmizel. Příklad bl. Josého Sanchéze nezůstává bez odezvy. Nicméně v mnoha evropských protestantských a katolických neomodernistických kruzích nescházejí tvrdé odsudky kolumbijských věřících za toto hlasování. Český internetový portálwww.christnet.cz  zveřejnil článek jistého Františka Kalendy Když křesťané řeknou míru ´No´“.

Přesto – což je velice smutné – jedním z protagonistů dohody byl sám papež František, jenž pomáhal zprostředkovat jednání v Havaně. Když došlo k podpisu, vyslal papež státního sekretáře kardinála Pietra Parolina do Kolumbie, aby tam v Cartageně odsloužil děkovnou mšiNesmíme připustit další selhání na cestě k míru a smíření,“ vyzval František Kolumbijce těsně před referendem.

Mír s kým? Chtít jej s každým za jakoukoliv cenu se rovná kapitulaci. Náš národ s tím má neblahou zkušenost z doby mnichovské dohody r. 1938. Neúnavní modernističtí mravenci se již dlouhá desetiletí snaží zbavit Církev bojového ducha a vnutit jí ducha kapitulantství před satanskými ideologiemi pod vznešenými hesly míru a jeho záchrany. Neslyšeli jsme to náhodou už v éře Mnichova r. 1938?

Představme si, že by se touto mírovou rétorikou řídili sv. papež Pius V. a vojevůdce Juan d´Austria před bitvou u Lepanta r. 1571, nebo bl. papež Innocenc XI., kapucínský kazatel bl. Marek z Aviana a polský král Jan III. Sobieski před bitvou u Vídně r. 1683. Co by asi zbylo z tehdejší křesťanské Evropy? Nejspíš bychom se narodili za halekání muezzina ve stínu minaretu a nikoli katolického chrámu.

Církev potřebuje jednoznačně bojového ducha. Když slyšíme „boj“, není třeba ihned myslet na fyzické střetnutí a válku, současné katolické kapitulantství se projevuje totiž hlavně rezignací na jakoukoliv slovní obranu katolické víry – samozřejmě „ve jménu míru a dialogu“. Obhajoba katolické pravověrnosti, rodiny, nerozlučitelnosti manželství a nenarozeného života je nejen pro nepřátele sv. víry, ale i pro liberální katolíky „fundamentalismem, homofobií, šířením nenávisti“ apod.

Pro nás tradiční katolíky však bez ohledu na mínění druhých neztrácejí svou závaznost Pánova slova Prodej plášť a kup si meč!“Dnes je obzvlášť zapotřebí meče slova, neboť právě ten katolíkům citelně chybí, meče slova odmítajícího pseudomírovou rétoriku současnýchneomodernistů uvnitř Církve vysokou hierarchii nevyjímaje, meče slova demaskujícího hereze šířené od mnohých ambonů, na údajně „katolických“ školách a v prý „katolických“ médiích, meče slova nazývajícího pravými jmény útoky proti rodině a nenarozenému životu.

V sousedním Polsku se občanské iniciativě katolíků „Stop aborcji“ podařilo protlačit návrh na úplný zákaz potratů až do parlamentu. Bohužel úder přišel přímo od vládnoucí strany PiS, která se verbálně hlásí k obraně katolických hodnot. Většina jejich poslanců hlasovala pro odmítnutí projednávání tohoto návrhu, zbaběle se zalekla výtržností a agresivních manifestací feministek a zastánkyň potratů.

Premiérka Szydlová odůvodnila tuto kapitulaci rovněž argumentem „nutnosti zachovat mír“. Stop aborcji se ale nevzdává a podá tento návrh znovu. Mohutné pochody pro život a modlitební akce proběhly nebo probíhají v Mexiku, v Chile a v dalších zemích. Neustoupí-li tito myšlenkoví dědicové chrabrých bojovníků ve Vendée nebo mexických cristeros, beatifikace jednohož z nich jsme nyní svědky, pak může dojít i k fyzickému meči, ke střetnutí v opravdovém boji. Jestli nám naši nepřátelé – všichni ti genderisté, neomarxisté nebo mohamedáni tento meč nakonec vnutí – a mnozí z nich budou pocházet i z našich vlastních řad, totiž ti, které nazval velký papež sv. Pius X. modernisty, potom prosme o tu statečnost, jakou projevili vendéeští nebo cristeros á la bl. José Sanchéz del Rio. Kéž Bůh dá!

PhDr. Radomír Malý, 29.10.2016

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí