Pro časopis Svědomí/Conscience 1/2016

PF 2016

Ivan Turnovec

Možnost přímo ovlivnit vývoj a život kolem sebe nemám. Hodně z toho co kolem vidím se mi ale nelíbí. Mohu o tom jen filozofovat. Jsem přesvědčen, že všechny problémy vycházejí z mezilidských vztahů. A je celkem jedno, jde-li o spor mezi státy, rodinami či dvěma individui. Vždy jde o snahu získat nějakou výhodu na úkor toho druhého, nebo o snahu mu ubližovat. Záleží jen na tom na jaké úrovni se to děje.

Ten mezistátní znamená války a různé způsoby koloniálního vykořisťování. Státní pak konflikty typu občanské války a zase vykořisťování. A tak se dostaneme až do nejmenší jednotky kterou je rodina. I zde existují stejné problémy, krade se, podvádí a vraždí. Situace je v podstatě čím dál tím horší. Někam se totiž vytratilo to, co by mělo být základní lidskou vlastností a to je vzájemná ohleduplnost a demokratické soužití. Zdá se, jako by lidstvo zabloudilo ve slepé uličce. Možná že tou slepou uličkou je euro-americká civilizace, která je příliš materialistická a vychází z postulátu, že základem všeho je osobní soukromé vlastnictví. Jednotlivé body křesťanského desatera již inspirují jen málokoho.

Došlo ke změnám v základní lidské jednotce kterou by stále měla být rodina. Propaganda a reklama ovlivňuje během prvních dvanácti až patnácti let života formování vývoje hodnotového žebříčku víc než dříve. Spotřeba se stává měřítkem úspěšnosti, často úspěšnosti za jakoukoli cenu. To je jeden úhel pohledu.

Tím dalším, s tím prvním související, je hodnoceni přístupu těch kteří chtějí ostatní ovládat. Ten přístup může být opět individuální (zde máme zloděje, vrahy a podvodníky), skupinový (rodinné klany, mafie, ale i politické strany) a konečně etnický (celé národy, náboženská sdružení, etnika či rasy).

Jen u těch individuálních může jít o psychickou úchylku, tedy o jedince kteří nejsou normální. Ve službách všech ostatních jsou i lidé inteligentní a hlavně často přesvědčení že co činí, dobře činí.

Snahy omezovat to špatné v mezilidských vztazích jsou stejně staré jako vývoj lidstva. Co se týče výsledků tak ty jsou proměnlivé. Lidstvu nestačily přírodní pohromy a katastrofy. Vedle pokusů o soužití a spolupráci docházelo ve všech stoletích ke zbytečným válkám a hromadnému vraždění. Hrůzy jsou dnes víc vidět, za to může komunikační technika. Teoreticky by měly sloužit jako odstrašující příklady. Lide by si je měli připomínat jako memento. Skutečnost je ale jiná. Někdy se zdá, že je lidstvo nepoučitelné. Formují se znovu neofašisté stejně jako komunisté. Vybíjejí se lidé v Afganistanu, na Středním východě, v Africe, vraždí se ale i v Evropě ve Španělsku, Irském Belfastu i na mnoha dalších místech. O krádežích, loupežích a nejrůznějších podvodech nemá už ani cenu mluvit.

Otázkou je zda současný vývoj lidského společenství směřuje k lepšímu, nebo naopak horšímu soužití. Otázkou je, zda druhu, který si říká (otázkou je jestli oprávněně) homo sapiens, nehrozí vyhubení. Ne ale z důvodu zhoršování životních podmínek, ale z důvodu zhoršování vzájemných mezilidských vztahů. Nemohu souhlasit s halasně křičícími militantními ekology, že za vše může drancování přírody a odtržení se od ní. I nové ekosystémy kterými jsou třeba velkoměsta (ač je nemiluji) mají svou životaschopnost. A ani zvyšování počtu obyvatelstva není tím hlavním problémem.

Možná mnohý namítne k čemu je nějaké konstatování, když člověk nezná cestu k odstranění problému. Všechno totiž záleží na výchově v rodině a vůbec na tom jak to s klasickou rodinou dopadne. Pokud bude pokračovat vývoj rodinných, a nejen těch, vztahů jako dosud, tak nás skutečně čeká stav který popsal Huxley v Konci civilizace.

Směšné nářky

Jsou směšné nářky
ubožáků
kteří se krčí u věžáků
a pro klid svůj a rodiny
jak natažené hodiny
v balastu spotřebního zboží
pachtí se denně
bez zardění
Mají svůj cíl
a tím je jmění
Naprogramováni
do soukolí času
už vůbec nevnímají krásu
volného prostoru
a dálek
Romantika je leká
jsou to jen stroje
co stále omítají svoje
tohle je moje
moje
moje


Vzpomínky

Filmový pásek
v soukolí času
chuť dílčích vítězství
i porážek
postupně zachytil
To ošklivé
i krásu
Zpočátku malý pramínek
už dávno
rozrostl se v řeku
a tok ten
plný vzpomínek
poplatný činům
poplatný věku
zastavit nelze

Vše hezké v roce 2016 přeje
Ivan Turnovec
Turnov

P.S.
Doufejme že obraz Poslední dny Pompejí nebude předobrazem našeho života v roce 2016

RNDr. Ivan Turnovec

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí