Pro časopis Svědomí/Conscience 1/2017

Občanský princip

Jan Kubalčík

Pokud jde o „tajmsy“, beru ty washingtonské. Jenže: nemáte-li červené, dejte aspoň bílé, žeano. A tak jsem se dostal ke článku Marka Lilly „The end of identity liberalism“ (The New York Times, International edition, 21.11.2016, str. 15.). O autorovi NYT mmj. uvádí: „...a professor of the humanities at Columbia and a visiting scholar at the Russell Sage Foundation...“. Za přečtení stojí celý text, ale já bych rád vypíchnul dvě jeho části:

Ale soustředění se na diversitu v našich školách a v tisku produkuje generaci narcistních liberálů a progresivistů, kteří nemají ponětí o podmínkách vně svých sebedefinujících se skupin a k úkolu oslovovat Američany všech vrstev jsou lhostejní. Ve velmi mladém věku jsou naše děti povzbuzovány k tomu, aby hovořily o svých individuálních identitách, aniž by dosud nějaké měly.

Do té doby, než přijdou na universitu, považují mnozí za samozřejmé, že politický diskurs je tématem identity vyčerpán, a mají otřesně málo co říct k tak věčným otázkám, jako jsou třída, válka, ekonomie a obecné dobro. Z velké části je to důsledek obsahu výuky historie na středních školách, kdy je dnešní politika identit anachronicky projektována do minulosti, představujíc zkreslený obraz hlavních sil a osobností, které formovaly naši zemi. (Například úspěchy hnutí za práva žen byly reálné a důležité, ale nemůžete jim porozumět, pokud nejprve nepochopíte úspěchy otců zakladatelů při ustavení systému vlády založené na ústavně zaručených právech a svobodách.)

A dále: „Pohodlná liberální interpretace uplynulých presidentských voleb by byla, že pan Trump zvítězil z velké části proto, že dokázal proměnit hospodářské nedostatky v etnický vztek – [lze tomu říkat] poučka o ‚bílém odporu‘ (v originále ‚whitelash‘, pozn. J.K.). Je to pohodlné, protože je tím uznáváno přesvědčení o morální nadřazenosti a umožnuje liberálům ignorovat to, co tito voliči označili za svůj prvořadý zájem.

Povzbuzuje to také fantazie, že republikánská pravice je v dlouhodobé perspektivě odsouzena ke zkáze demografií – prostě k vyhynutí (resp. přečíslení, pozn. J.K.). Tím se myslí, že liberálům stačí pouze počkat, až jim země spadne do klína. Překvapivě vysoký podíl voličů latinskoamerického původu, kteří přešli k panu Trumpovi, by nám však měl připomenout, že čím jsou etnické skupiny zde v této zemi početnější, tím politicky různorodějšími se stávají.

Konečně, poučka o bílém odporu je pohodlná proto, že díky ní jsou liberálové osvobozeni od zkoumání, jak jejich vlastní posedlost diversitou povzbuzuje bílé, venkovské, nábožensky založené Američany k nahlížení sama sebe coby znevýhodněné skupiny, jejíž identita je ohrožována či ignorována. Takoví lidé vlastně nereagují na skutečnost naší různorodé Ameriky (oni nakonec inklinují k životu v homogenních částech země). Vymezují se však proti všudypřítomným prázdným frázím o identitě, což je to, co jim vytane na mysli, když se řekne ‚politická korektnost‘. Liberálové by měli mít na paměti, že prvním hnutím stavějícím na identitě byl v americké politice Ku Klux Klan, který stále existuje. Ti, kteří rozehrávají hru kolem identity, by měli být připraveni, že ji lze také prohrát.

Tři poučení

Pokud by snad měl někdy někdo tendence, třeba i zpětně (dnes to nepozoruji), po vítězství pana Trumpa v presidentských volbách, liberály odepisovat, dělal by velkou chybu. Autor, kterého nikdo nemůže podezřívat z nějakých pravicových či dokonce konzervativních posic, totiž předvádí přímo excelentní sebereflexi liberálů. A naznačuje i řešení: post-identity liberalism.

Nezatracujme liberály en bloc! Jak je patrné, i mezi nimi jsou lidé, se kterými jako konzervativci dokážeme u některých důležitých témat najít jisté styčné plochy. Rádi bychom, aby nás liberálové lživě nevykreslovali jako ztělesněné bigotní zlo – tak mějme na paměti, že bychom neměli dělat něco obdobného ani my jim. Vědomí občasné shody s některými z nich tomu může značně prospět a trochu umenšit to všeobecné štvaní.

Základem poctivé politiky musí být (znovu) učiněn občanský princip – nikoli identita, ať už bychom ji vnímali v kterékoli její podobě, tedy tradičně (rasa, třída, etnikum, náboženské vyznání, národ...) nebo optikou „výdobytků“ posledních dekád (gender, sexuální orientace). Skutečná rovnost příležitostí (tedy žádná „pozitivní diskriminace“) a rovnost před zákonem (trvání na presumpci neviny – tedy žádné „antidiskriminační“ blouznění), svobody svědomí, smlouvy a slova, právo na ochranu soukromého vlastnictví... to vše je pošlapáváno, když se občanský princip ve prospěch zvolené privilegované skupiny opustí. A to vše stojí za obhajobu – vždy znovu. Jenže nezbytnost toho všeho je pociťována, až o to společenství přijde – navíc to zní jako z nudné učebnice (tedy, přesnějí, to  to neumím lépe napsat...). Hledají se konzervativci, kteří budou natolik vynalézaví, aby s tak „otřepaným“ – jenže nevyhnutelným – programem dokázali uspět ve volbách... Jinak nám skutečně hrozí peklo identit, lhostejno zda těch „tradičních“ či těch „moderních“.

P.S.: Tento článek byl napsán začátkem prosince 2016. V čísle 2 ročníku 2017 týdeníku Echo z 13. ledna t.r. nalezne čtenář text Martina Weisse „Americký liberalismus se hroutí před očima“ (str. 22 – 25). Rozhodně stojí za přečtení. Autor v něm sice liberalismus neodepisuje zcela (před čímž výše varuji), ale přinejmenším vidí jeho nejbližší budoucnost ve velmi neveselých barvách. V samotném závěru se pak věnuje totožnému textu Marka Lilly, ze kterého zde vycházím já. Obsáhle z něj cituje a implicitně na něj taktéž poukazuje jako na sebereflexi liberálů. Úplně poslední odstavec článku pana Weisse obsahuje informaci, kterou jsem nezaznamenal, a bude nejlepší jej ocitovat v jeho úplnosti: „Pár dní poté v polemice s tímto textem kolegyně z Columbie Katherine Frankeová, profesorka práva a ředitelka Centra pro gender a sexuální právo, přirovnala Lillu k příslušníkům Kukluxklanu.“ Tak můžeme být zvědaví, které křídlo to u liberálů v následujícím období vyhraje. Nemůže překvapit, že kdybych si mohl vybrat, beru prof. Lillu.

 Jan Kubalčík, nabídnuto k otištění Konzervativní stranou.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí