Z májové poetiky Ireny Koepcké

Májové zastaveníčko

Ireny Kopecké

 

Zas přišel máj,
rozkvetly dívky
do zralých žen.
Netrhej,
pohleď jen,
utrhneš
s podzimem,
vše chce svůj čas,
i láska
i sen

Máj – nejkratší název měsíce, složený jen ze třech písmen a jak dlouho se na něj těšíme! Nebo vezměme si druhý název tohoto měsíce – květen. Při vyslovení nám kvete v ústech a čím vícekrát tuto mantru opakujeme, tím sladčeji nám voní. Každé roční období je něčím zajímavé a krásné, budeme-li chtít hledat krásu, ale máj je králem měsíců. Probouzení přírody po šedivém či zimním spánku, přiodění stromů do nových toalet, přílet ptačích rodinek do svých obytných prostorů, rozprostření nových koberců sedmikrásek, dotek země s léčivou silou bylin, které voní a zvou: pojď si natrhat! Nad řekou krouží čáp a pozoruje upovídané a líné kachny. Kačeři natřásají své barevné peří a předvádí se samičkám. Která bude ta jejich? Motýl slétl na kámen a roztáhl svá průsvitná barevná křídla. I on potřebuje pel zlatého sluníčka.

A co teprve člověk? Kolik je najednou všude dětí, rámusu i smíchu! A tohle je jen maličký kousek toho, co květen dovede. Do růžových a bílých závojů obléká jabloně, hrušně, višně, meruňky, švestky a co já vím, kdo ještě patří k jeho zákazníkům. Modře a fialově hoří šeříky a lidská srdce pomalu začínají hořet též.

No řekněte, není to zemský ráj to napohled?

Irena Kopecká, http://www.kopeckairena.xf.cz/

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí