Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2017

Vysuší Trump bažinu?

Jindřich Koudelka

„Co blbnete, dyk sou tady lidi“ volal Švejk, když se prvně ocitl na frontě a začala nepřátelská dělostřelba. Tu větu mohl zvolat každý. Je to reakce dosud „nevyzrálého“ občana-civilisty na radikální náhlost změny, kdy jemný svit impresionistů z ještě ne tak dávného 19. století připomínal svět, který se právě zhroutil a byl vystřídán barvami exprese, ohlašujícími ten nový nastupující.

Když spouštěcím rokem 1914 skončila belle epoque a poklidné nedělní výlety byly zaměněny za blátivý zákop poziční války a apokalyptická vize se začala naplňovat, tu i vzpomínky na minulost musely ustoupit reálné současnosti, rámované výbuchy bomb a granátů.

Potom už nikdo nic podobného do nepřátelských zákopů nevolal.

Začala doba „zvykání si“.

Paradox a absurdita vkročily do Evropy a 20. století.

Orwelův svět byl tu.

Nástupem bolševismu a nacismu i druhé války se posun zrychlil a „posunul“ natolik, že současný rozpad Evropy a světa je mnohými (mainstream, Kavárna, multikulturní agenti a jiná svoloč) vydáván za pokrok a pozitivum. Komu se nedostalo daru „rozpoznávání duchů“, ten uvěří, komu ano, ten vidí současný svět tančit na vrcholu sopky. Obkličování Ruska základnami je jedním z těch tanců.

Už viktoriánská Anglie, kdysi ona první „anglosaská velmoc“ si v souznění duší s lóžemi upřímně přála zničení Ruska. Dokladem toho zbožného přání jsou zednářské mapy z 19. století, na kterých místo Ruska je nápis: Desert – poušť. Viktoriánské časy a „velmoc Anglie“ jsou dávno tytam, ale Rusko je stále tady, a tak se doufání upnulo k té druhé „anglosaské velmoci“ za oceánem.

Kapitál, lóže a ostatní síly zla vystupují jako bohové a všemocní-přesto jimi nejsou! Být jimi, ke svému „fungování“ nepotřebují pomocné pacholky ani korpus, na který by se přisály.

Kdysi těmto bohům mamonu sloužila „stará dobrá Anglie“; dnes je to ona zámořská velmoc s logem USA, která však je na odchodu, neboť její čas se nachýlil. Podvědomě to tuší i její občané-voliči se svými volebními mávátky, s nápisy „make America strong again“, což značí, že Amerika už není natolik strong, že by mohla diktovat světu, je ale strong natolik, že může vyvolat 3. světovou válku. Co jiného jsou ony základny u ruských hranic, než drzá provokace a snaha o její rozpoutání?

Vzpomeňme na prohlášení amerického ilumináta z 19. století Alberta Pika, že v plánu jsou tři! Kdo mu tohle napověděl? Ten s kopytem?

Daru poznání se jim zřejmě nedostalo, protože mít ho, střetu s Ruskem (o který v Americe někteří tolik stojí) by se vyhýbali jako čert kříži. Pochopili sice, že globalizace nelze dosáhnout pokud je zde Rusko, které leží na strategické „stezce“ do středu Asie, protože bez ovládnutí tohoto středu nelze ovládnout Asii, respektive Euroasii a bez ovládnutí Euroasie není globalizace! Nepochopili ale, že národu, který tolikrát v minulosti „přežil svoji vlastní smrt“ je svěřen historický úkol, který (i kdyby nechtěl) musí splnit!

Marné potom vaše proti němu jsou vzteky. I zkušenost praví, že proti větru nelze…a když nelze, tož nelze. Kam potom běžet o radu? K tomu s kopytem, kterému v Americe (Oklahoma, Detroit) stavíte sochy? To je věru ta nejrychlejší cesta ke konci Ameriky, rychlejší než bouchnutí Yellowstonu nebo stavění základen u ruských hranic, ba dokonce i než by bylo zvolení Clintonové za prezidentku.

Kde potom jsou ale ti slovutní metodisté, presbyteriáni, mormoni, evangelikáni a další, kterými se Amerika hemží a kteří na každém rohu dávají vědět o své zbožnosti? In God we trust, God save America, God bless America atd. Proč už tihle nestojí u sochy s kladivy nebo nesypou její prach do Hudsonu? A nebo spoléhají snad na Trumpa, že může tuto Ameriku, kde zlo staví na piedestal zachránit? Vždyť ten, který stojí na podstavci a mají ho za patrona už dávno, před věky a navždy svoji při ztratil!

Komentátoři, ekonomové snad i astrologové se dohadují, co že Trump provede s ekonomikou, financemi, zdravotnictvím, s Fedem, tajnými službami, nebo návratem výroby do Ameriky? Není ale slyšet, že by se jeden z nich zeptal, co Trump provede s obludami z Oklahomy a Detroitu.                    

Je-li princip světa metafyzický, je otázka oblud z Oklahomy a Detroitu pro Ameriku kardinální. Je-li však tato skutečnost ignorována, potom všechny „inovační“ snahy o nápravu věcí veřejných jsou jen bábovičkami z písku.

I obludy z Oklahomy a Detroitu, ač jedna z kamene, druhá z bronzu, symbolizují svět metafyziky-ovšem ten se záporným znaménkem, a nebyly vztyčeny bez záměru! Má-li jejich vztyčení symbolizovat směřování Ameriky, potom opravdu: God save America.

Kdyby budoucí prezident Ameriky měl dar poznání, a také možnost ho uplatnit, věděl by, co udělat jako první k její záchraně: odstranit obludy z Oklahomy a Detroitu a základny od ruských hranic. Neudělá-li to, k „vysoušení bažiny“ sotva dojde, neboť se opět ukáže,že ne prezident, ale jeho administrativa, chránící zájmy bank a korporací rozhoduje. Z jejího složení lze soudit, budou-li kompromisy, případně jaké, jak velké a přesáhne-li většina z nich předvolební sliby na úroveň kosmetických úprav. Ty samozřejmě mocným Ameriky vadit nebudou; možná dojde i na některou z Obamových reforem, např. na tolik kritizovanou reformu zdravotnictví. Ovšem moc bank a korporací musí zůstat nedotčena. V tom případě na zásadní změnu v této bažinaté krajině nedojde. Otázka tedy je, kdo je Trump, v jakém orchestru hraje a které housle? Že není solitér ani nominant republikánů, kteří jeho kandidaturu jenom přikryli, je jisté. Je to tedy americký „vlastenec“, který si přeje, aby se Amerika vrátila na „výsluní“ jako světový četník (make America strong again) anebo jsou jeho ambice ušlechtilejší?                                                                                                         

Byl nominován umírněnějším křídlem „amerických mocných“, kteří tuší, že proti současné síle Ruska a Číny by ani s celým NATEM nemuseli uspět a rozhodli se hrát o čas, zatímco druhá strana kompliců vidí, že čas pracuje pro Rusko a že za čtyři pět let, možná i dříve, šance Ameriky při střetu s Ruskem (o kterém stále uvažují) klesne k nule? Došlo proto k rozkolu „mocných“, kteří se sice shodují na cíli, ale ne na cestách, které k němu vedou?

„Mocní američtí“ kromě nepřítele vnějšího, který je znám, mají i dalšího, jehož identitu tají. Protože ale šídlo v pytli neutajíš, víme o koho jde. Nebyl by to orwelovský svět, kdyby jím neprolnul paradox. Ten může mít i nádech pikantnosti, ukáže-li se, že pro plánovače světových válek , krizi a převratů, tím dalším nepřítelem je-Amerika.

Ta Amerika, která je dlouhodobým vykonavatelem všech jejich zvlčilých plánů; přesněji řečeno nepřítelem jsou jim občané Ameriky, jejichž volbou se prezidentem, místo plánované Clintonové, stal Donald Trump, což vládcové Ameriky vyhodnotili jako „vzpouru davů“, které se musí předejít. Nejjistější návod, jak vzpouře předejít podává heslo: Rozděl a panuj.

V současné Americe, odkud se „americký sen“ dávno vypařil a kde miliony lidí, žijící jako sociální případy na potravinových poukázkách, to nebude tak těžké. Přičte-li se k tomu etnická rozmanitost americké společnosti a její rasové problémy, pak to vůbec nebude těžké.

Slogan: Trump není mým prezidentem (jehož obdobu známe i z Česka), také vykoná své. Otázka je, zda rozdělení americké společnosti, jak ukazují záběry z amerických měst, je plánem na její oslabení nebo důsledkem soupeření dvou koncepcí, které přešlo v boj o vládu nad Amerikou, a to i za cenu občanské války? Potom je jedno, zda zvítězí „pravá či levá ruka ďábla“, zda válka bude zítra nebo s odkladem, neboť s ní počítají obě „koncepce“. Kdo je Trump a kde stojí budeme vědět do roka a do dne. Míní-li Trump vysoušení bažiny vážně, bude záležet i na tom, dokáže-li jako prezident organizované nepokoje ustát. Stane-li se však, že se ony dvě koncepce spojí, stane se Trump i v případě, že je nominantem jedné z nich, zbytečným(!) a pro obě strany bude tím, „který chtěl vystoupit z řady“ a vládci přeci vědí, jak s takovými prezidenty (A. Lincoln a J. F. Kennedy) naložit!

Zvítězí-li v dnešním sporu jedna nebo druhá strana, chápání zahraniční strategie je oběma společné: vytipovat správného koně (spíše hejla) a vítězství v „zastoupení“ – bez vlastních ztrát. Ruským generálům se za protislužbu (odstranění Putina) slíbí podíl na moci, Číně totéž a Sibiř nádavkem. Čína je však tisíciletou civilizací, s nemalou politickou zkušeností, která na zvuky falešné vábničky příliš nedá (aniž se nechá „oduševňovat“ představou „čínského“ medvěda, běhajícího po tajze).

To generálské ucho je na zvuky vábničky citlivější.

Systém, který američtí mocní z pozadí ovládají, je tak kombinovaný, má tolik zákrutů i slepých uliček, že připomíná Labyrint z Knosu, v němž už tak mnohý zabloudil a byl býkem rozdupán.

Chce-li Trump bažinu skutečně a úspěšně vysušit musí znát zákruty a taje labyrintu a neměl by ve své administrativě mít trojské koně, a to je nepravděpodobné. Už z jejího seznamu je jasné, že tam budou. Bažina je přitom tak obrovská, že nezdaří-li se ji vysušit, výpary z ní zamoří nejen Ameriku, ale i svět. Vysoušení by mělo začít v Oklahomě a Detroitu. Zůstanou-li obludy na podstavcích, šance Ameriky na záchranu bude minimální!

Jindřich Koudelka

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí