Nabídnuto do časopisu Svědomí/Conscience 2/2017

ABB mučedníkem

Jan Kubalčík

Adamu B. Bartošovi hrozí až tři roky „natvrdo“. Za schvalování genocidy, tedy za gesta, symboly, slova – ať vyřčená či napsaná.

Souhlasím s panem Bartošem? Možná v nějakých maličkostech – kdysi jsem s ním vedl jistou polemiku, ale od určitého okamžiku mi nestálo za to se jeho „výstupy“ jakkoli zabývat. Každopádně jeho záliba ve vytváření různých seznamů se mi až hnusí. Přesto si myslím, že jeho uvěznění je nepřiměřené. Jednak je nemoudré, jak ještě bude rozvedeno, jednak je přehnané, neboť kupříkladu, pokud je mi známo, nezapálil žádná auta ani se k tomu nechystal, a konečně absurdní v porovnání s beztrestným počínáním daleko nebezpečnějších komunistů.

Soudružka Semelová, ta stalinistka v Poslanecké sněmovně, je pouhou špičkou ledovce. Schvalování a omlouvání zločinů totalitního režimu, který zavraždil desítky milionů lidí a stovkám milionů uloupil jejich životy (ať již vyhnáním z domovů či zotročením...), mají v popisu práce všichni komunisté – jen to někteří dělají horlivěji a šikovněji, jiní méně. Účelová lež, která tvrdí cosi o slučitelnosti komunismu s demokracií (zjednodušeně řečeno prý stačí od komunismu odečíst požadavek třídního boje...), na podstatě věci vůbec nic nemění. Dokud pan Bartoš nezapálí nějaké to auto, nehodí Molotovův cocktail na synagogu, nenapadne konkrétního člověka, atd. atp., bude míra jeho nebezpečnosti ve srovnání s komunisty směšná, v každém případě pak zcela zanedbatelná.

Sama o sobě je samozřejmě otázka svobody slova navýsost důležitá – a já sám nejsem příznivcem její naprosté bezbřehosti, zejména týkají-li se hlásané lži skutečností, se kterými naše země učinily ty nejhorší zkušenosti (jáchymovská lež, osvětimská lež) a o kterých tak panuje praktická jistota, že jejich opětovný rozmach by nás všechny ostatní znovu připravil o občanskou i politickou svobodu jako takovou. Za adekvátní reakci bych však spíše než kriminál považoval pokuty a omezení práva účasti v politické soutěži. Co však mám za skutečně skandální je zcela neopodstatněný dvojí metr, kterým se měří hnědým levicovým extrémistům a těm rudým. To je jak nespravedlivé samo o sobě, vždyť proč může existovat KSČ(M) ale zkuste založit českou variantu NSDAP, tak obecně neprozíravé, protože komunismus je horší bestie než nacismus, stejně jako hloupé s ohledem na současná rizika spojená s oběma extremismy, kdy to rudé riziko je násobně aktuálnější než riziko hnědé.

Každopádně, byť to může znít jako klišé, naše země si v osobě pana Bartoše právě vyrábí mučedníka s potenciálem odhodlaného nepřítele... Pokud pan Bartoš opravdu skončí za mřížemi, nebude mít po návratu na svobodu co ztratit. Místo pisálka a mluvky s jistým intelektuálním handicapem a extrémními názory zde bude případný vůdce se zkušeností ostrého střetu s nemilovaným režimem. Se zmíněnou mučednickou gloriolou bude skutečnou autoritou pro řadu lidí, kteří by jinak nebyli schopni spolupráce. Vývoj, který naznačuji, samozřejmě není jistý, ale na druhé straně je jeho pravděpodobnost docela vysoká. Nestojí to riziko přece jen za kus velkorysosti? Když, navíc, ona velkorysost s sebou prakticky žádné riziko nenese (maximálně tím bude povzbuzen nějaký další mluvka). Kromě toho, jeden Bartoš politiku nedělá – ale napěstujeme-li si takto postupně podobných mučedníků větší než nějaké kritické množství, řetězová reakce se nepochybně dostaví. Pro někoho pak možná konečně nastane situace, kdy tato hnědá verze levicového extremismu začne být reálným ohrožením, kterým bude možno zdůvodnit nezbytnost ještě tvrdšího postupu. Pokud se na to někdo těší, přivolává pouliční střety mezi budoucími LM a SA, možná občanskou válku, každopádně zánik vlády zákona a umírněnosti režimu vůči obyvatelům země. Velmi pravděpodobně přestřeluji. Doufám, že přestřeluji. Když si však zahráváme s výrobou odhodlaných nepřátel stávajícího režimu, kteří už nemají co ztratit, je lépe mít na paměti i ty nejhorší možné scénáře.

Jan Kubalčík

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí