Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2017

Minulost nezrušíme

Ivan Turnovec

Nedá mi, abych slova titulku nepřipomněl v souvislosti s aktivitou ministra Herrmana, který se bezostyšně paktuje se zástupci landsmanschaftu. K historickým událostem ve státě by se mělo přistupovat s objektivním nadhledem. Nevidím nic špatného na tom, když se žáci ve škole dovědí, že vedení obce, či státu nebylo ani dobré, ani mravné a proto celý život byl někdy poplatný dobovým deformacím. I přes protesty menšiny těch slušných došlo k věcem a rozhodnutím, které dnes ke cti v rámci celostátní či obecní historie zrovna neslouží, nicméně staly se a zrušit je nelze. Žádné sebehalasnější RUŠENÍ, nedokáže eliminovat událost, která se před X lety stala, to bych rád připomněl nejen panu ministrovi kultury.

Vymazávání jmen a retušování fotografií v učebnicích si někteří z nás ještě pamatují. Je to patrně to nejhorší, co lze s historií dělat. Z dob egyptských faraónů víme, že kameníci dostávali čas od času příkaz odsekat jména, která měla být z vůle příslušného vládce zapomenuta – přes veškerou snahu se to ale nepodařilo. Je to akt nesmyslný a zbytečný.

Každá snaha o retušování minulosti jen podmiňuje vznik hloupých mýtů a vede k nedůvěře mladé generace k těm starým. A to je i problém konce světové války a celé smutné éry komunistického vládnutí u nás.

V mediích i některých politických sekretariátech se znovu stupňuje snaha deklarovat odsun sudetských Němců v roce 1945, jako zločinný akt, který by měl být rovnocenný Mnichovskému diktátu a následné okupaci Československa během druhé světové války. Zapomíná se na to, že důsledek obvykle má nějakou příčinu a že vytáhnout jen odsun a zapomenout na léta války před ním je farizejské.

V čím je to zájmu a proč, ptám se při sledování některých mediálních aktivit? Nemám nic proti historickému studiu celého problému. Nemám námitky proti získávání podkladů k soudnímu projednávání všech zločinů ke kterým během odsunů v Sudetech došlo (připomínám že vyháněni byli nejprve čeští občané a až po válce ti němečtí. Pokud k soudnímu projednání dojde, bude to zadostiučinění obětem. Co se ale týče snahy o změnu právního stavu, který po skončení války nastal, jsem proti jakýmkoli pokusům, jejichž cílem by mělo být revidování poválečných rozhodnutí vítězných velmocí a dokumentů, které vznikly v návaznosti na ně.

Jednotlivé kriminální činy proti lidskosti nelze nechat bez potrestání, o tom není sporu. Stále je ale nutno uvědomovat si, že šlo o následek jehož příčinou byla okupace Československa a krvavá válka. Jisté je, že veškeré násilí ke kterému během odsunu došlo je odsouzeníhodné a mělo by být soudně stíháno a potrestáno. Dokladování je sice obtížné, ale nikoli nemožné. Zločiny proti lidskosti jsou nepromlčitelné. Zpochybňování aktu odsunu jako takového je ale problematičtější. Stejné by bylo, chtít anulovat výsledek bitvy na Bílé hoře. Poprava českých pánů na Staroměstském náměstí, vyhnání mnoha dalších ze země a následné rozdání konfiskovaného majetku cizákům (shodou okolností šlechticům vesměs německého původu) je stejně nespravedlivý dějinný akt, jako ostatně každý, kterého se dopouštějí vítězové proti poraženým. Tehdy, stejně jako po 2. světové válce šlo o historickou skutečnost, kterou nelze deklarativně změnit.

RNDr. Ivan Turnovec

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí